Některé druhy malých savců, například králíci či fretky, se mohou dožívat i deseti let. U potkanů jde ale o průměrně jen o 2–4 roky, ačkoliv nejstarší zaznamenaný rekordman se dožil sedmi let. Ke krátkému životu potkanů přispívá rychlý metabolismus malých hlodavců, potkaní srdce tluče rychlostí 300–500 úderů za minutu. Existuje také genetická zátěž, kupříkladu lysá forma je tak přešlechtěná, že má větší pravděpodobnost rozvoje různých nemocí. Vliv mají samozřejmě i životní podmínky – divocí bratranci laboratorních potkanů mají průměrný věk dožití menší než rok, na vině jsou nebezpečí útoku, nemocí či podvýživy.

Co má tedy při běžném domácím chovu největší vliv na délku života? Vedle genetické loterie a nemocí, které chovatel ovlivnit nemůže, jsou to právě životní podmínky. Nejde jen o jeden faktor, ale o spojení správné stravy, dobře zařízené a čisté klece, celkové hygieny, ale i péče o psychické zdraví a pohodu mazlíčka. Potkani jsou v zásadě nenároční, pro začínající chovatele se ale vyplatí provést nějaké studium dopředu. Pokud se totiž od raného věku o zvířátko pečuje správně, život mu tím prodlužujeme.

Co nepodcenit

Není přitom bohužel těžké udělat nějakou chybu. Kupříkladu některé krmné směsi mívají až překvapivě špatné složení a potkan jimi krmený od malička přijímá zbytečně velké množství sacharidů, což se mu o něco později vrátí v podobě různých nemocí. Se správně vybraným krmením s vysokým obsahem vlákniny, doplňovaným zeleninou a ovocem, můžeme už od potkaního dětství dát základ pro šanci vyššího dožití.

Podobně se někdy podceňuje psychická pohoda, přitom potkan se musí cítit spokojeně – stres a nuda jsou mnohem větší zabijáci, než si uvědomujeme. Samičky ocení život pohromadě, každý potkan pak potřebuje klec plnou podnětů, skrýší a hraček, stejně tak jako možnost objevovat, vylézat ven a stýkat se se svým člověkem. Nezapomeňme, že jsou to vrcholně společenská stvoření a život prožitý v osamění je pro ně v podstatě týrání.

Zkusme si rady pro prodlužování šance vyššího věku dožití sepsat do přehledného seznamu. Pokud se bude chovateli dařit dodržovat alespoň některé body, tak svému mazlíčkovi jen prospěje:

• Nepodceňujme preventivní návštěvy veterináře.
• Sledujme váhu mazlíčka na kuchyňské váze s týdenní frekvencí. Jakékoliv náhle změny nahoru i dolů mohou značit zdravotní potíže.
• Pečlivě vybírejme krmení, ideálně prémiové směsi speciálně pro potkany. Zvíře musí být dobře nakrmené, zároveň se ale chceme vyhnout překrmování a obezitě.
• Zapomeňme na „průmyslové“ pamlsky, často lepené cukrem, medem či vaječným bílkem. Potkanům nejlépe prospějeme zeleninou a ovocem. Občas jako pamlsek poslouží i čisté, nesolené maso, například kousek vařeného kuřecího.
• Pravidelně a pečlivě čištěme obydlí. To by nemělo stát na místě přílišného hluku, horka, zimy nebo průvanu.
• Všímejme si stavu srsti. Nemoci, stres či špatná strava se často jako první projeví na matnutí, řídnutí či vypadávání kožíšku.
• Potkani preferují společnost a samota je ubíjí. Pokud jich ale chováme více, musí být klec dostatečně velká.
• Pro snížení rizika rakoviny se někdy doporučuje vykastrování či sterilizace kolem 7. měsíce života, vše ale záleží na dohodě s veterinářem, který zvíře zná.
• Potkani mají skvělý čich, ale ne moc dobrý zrak. Měli bychom je pravidelně pouštět z klece, při tom ale musíme dohlížet na jejich bezpečí, pády z výšky, kabely a podobně. Samozřejmostí je chránit je před psy či kočkami.
• Potkani jsou mimořádně inteligentní a potřebují mentální stimulaci. Hračky bychom měli čas od času rotovat, zkoumat svět mimo klec by měli ideálně denně. Vybavení klece by mělo být bohaté a táhnout se do výšky, potkani rádi šplhají, schovávají se, lehají do hamaků a podobně. I při zařizování obydlí ale musíme myslet na bezpečnost.

Vždycky samozřejmě hrozí, že navzdory veškeré snaze se potkaní mazlíček dožije nižšího věku, než bychom třeba doufali. Na druhou stranu ale cesta k vyšší šanci dožití vede přes kvalitní, bohatý život, což je něco, co si nakonec zaslouží všichni tvorové v lidské péči.