Načítání obsahu, prosím počkejte

Králičí řeč těla

Králičí řeč těla Králík v dokonale relaxující poloze | zdroj: GailBotha@Pixabay.com

Mnozí chovatelé králičích mazlíčků by jistě potvrdili, že jsou to úžasně inteligentní a oduševnělí tvorové. To se mimo jiné projevuje i v bohaté řeči těla – naučíme-li se v ní dobře číst, pak zjistíme, že našemu ušatému kamarádovi rozumíme zase o něco víc.

Králíci si sice zachovávají jistou ostražitost svých divokých příbuzných, přesto pokud se cítí v bezpečí, pak v jejich chování nakonec vítězí zvědavost. Můžeme tak králíka sledovat, jak to vypadá, když zkoumá nové prostředí nebo předmět. Králík při tom nasazuje celou škálu smyslů – čichá kolem sebe, bedlivě naslouchá, snaží se pozorovat očima.

Hezkým projevem králičí zvědavosti je i panáčkování. Králík se postaví na zadní, s předními packami ve vzduchu, a využívá svých centimetrů k lepšímu rozhledu.

Zkoumá-li předmět, tak jej zkouší olizovat, kousnout do něj, drbe do něj hlavou a vousky. Při tom všem ovšem zůstává lehce napjatý, zadní nohy má v pohotovosti a je-li jeho soustředění narušeno, okamžitě mizí tryskem pryč.

Převáží-li nejistota, zůstává králík nakrčený a strnulý a nervózně reaguje na vše neznámé. Podobně se projevuje i strach, kdy je králík celý nahrbený a přikrčený a jeho nervozita je až hmatatelná. Králík nespokojený nebo nenaladěný může přejít až v agresivitu - výhružně dupe, mručí a když tyto signály ignorujeme, umí i kousnout či seknout packou.

nature-73518_1280 Ilustrační snímek | zdroj: SpiritBunny@Pixabay.com

Naopak, cítí-li se sebejistě, zaujímá hrdý postoj s vystrčenou hrudí a vzpřímenýma ušima. A půjdeme-li ještě dál, pokud se cítí úplně v bezpečí a v dobrém rozmaru, pak začne dávat najevo svou radost ze života. To je teprve podívaná pro chovatele – králík vesele vyskakuje do vzduchu, vyhazuje zadkem, prudce běhá po místnosti a náhle při tom mění směr. Veselý králíček svou radostí z pohybu snese srovnání s veselým psem.

Pokud je králíkovi s námi dobře, umí to dát krásně najevo. Běhá člověku po nohy, otírá se o ně, vyskočí si na gauč nebo křeslo, aby se k nám dostal blíž. V takovém rozpoložení může i panáčkovat proto, aby upoutal naši pozornost. Když se chce nechat hladit, začne se doslova tulit – a když se hladit nechce, prostě poodběhne.

Vrcholem králičí náklonnosti je, když nás začne olizovat. Králíci jsou velmi čistotní tvorové a jsou zvyklí se o sebe starat navzájem. Pokud stejně přistupují i k člověku, znamená to, že ho berou plně za vlastního. To, že nemáme srst, nevadí, kůže postačí. Králičí olizování je tak něco mezi polibkem a pohlazením.

I způsob jakým si králík lehá, vypovídá o jeho rozpoložení. Když se úplně uvolní a načechrá a zaujme v leže polohu ne nepodobnou vánočce na pekáči, znamená to, že se uvelebil na delší, tvrdší spánek. V takovou chvíli dává vlastně najevo, že nechce být rušen a že si máme prozatím hledět svého.

rabbit-1453009_1280 Ilustrační snímek | zdroj: MrsBrown@Pixabay.com

Variantou je méně uvolněná poloha, kdy si nechává hlavu v pohotovosti. Domácí králík, na rozdíl od divokého, umí spát souvislým, tvrdým spánkem. Stále mu ale zůstává schopnost a potřeba upadat do krátkých spánkových úseků, pro které je taková poloha vhodná.

Výrazem naprosté pohody a uvolnění je pak takové položení na břiše, při kterém si králík i natáhne nohy. Doma tomu interně říkáme „vyfouknutý králík“, protože vypadá jako by z něj vypustili většinu vzduchu. V této poloze chce relaxovat, odpočívat, obvykle ale nespí. Naopak, nejtvrdší „spánkové“ vypnutí vypadá tak, že se králíček svalí na bok a krátce, intenzivně spí tak tvrdě, že může i chrápat jako člověk. Po dobrém spánku se pak králík velmi labužnicky protahuje od zadních nohou až po zívání tlamičkou.

Každý milující chovatel ušatých kamarádů asi řeč svého králíka pozná, protože se mu věnuje a vnímá ho. Je ale občas dobré si připomenout, že v králičích emocích a náladách se dá číst opravdu skvěle – stačí jen dávat pozor, co zrovna říká jeho tělo.

Zdroje:  Vlastní

Nejnovější články