Čeleď plchovitých představuje rodinu drobných hlodavců, kteří trochu připomínají veverky, ale mají v sobě i něco "myšovitého". Dobře šplhají, jsou přizpůsobení k životu na stromech a mají dlouhý ocas, který ovšem není tak huňatý jako veverčí. V Česku žijí čtyři druhy: drobný plšík lískový, velmi vzácný plch zahradní, středně velký plch lesní a hojný plch velký, který dorůstá až 18 cm těla bez ocasu.

Můžete se setkat s chovatelem, který se dostal k mláďatům plšíka lískového, někteří experimentovali i s plchem velkým, ten prý má ale docela nesnášenlivou povahu. Jako mazlíček je ale zdaleka nejrozšířenější importovaný plch africký, jehož mláďata jsou přes chovatele běžně k dostání.

Pokud vás zvířátko zaujalo, směřujte své snahy o získání tímto směrem. Ale pozor, rozhodně si nechte zajít chuť na pokus o odchyt některého z českých plchů. Většina druhů je chráněná, zvíře vytržené z přírody si jen těžko na zajetí zvykne a navíc si divoká příroda zaslouží spíš naši úctu a pozornost a ne plundrování.

Plch africký patří mezi menší druhy, obvykle mají širší rozptyl velikostí – u těla 7–16,5 cm, s ocasem 5–13 cm. Ve volné přírodě se vyskytují v mnoha afrických zemích od subsaharských regionů až po jižní Afriku. Obývají jak lesnaté oblasti, tak i savany – i oni navíc hojně zasídlili blízkost lidských obydlí a staveb, což ostatně dělají i plši evropští. Mají výrazně velké oči, kulaté uši a jemnou, hedvábnou srst. Svrchní části těla jsou obvykle našedlé, bříško přechází k bílé, podél páteře mohou mít tmavý pruh či pruhy.

Jak na chov

Plchům vyhovuje prostorné terárium, které by mělo být vybavené pletivem s malým okem – zvíře se totiž protáhne překvapivě malým prostorem. Není vhodné je chovat osamělé, doporučuje se tedy pár samiček, případně oboupohlavní pokud počítáme s chovem. Pro pár by terárium mělo mít minimálně 0,5 x 0,4 x 0,6 metru.

Jsou to nadšení lezci, čemuž by mělo odpovídat i vybavení klece – jako základ je vhodný mohutnější dutý kmen, který může sloužit jako úkryt i hnízdo. Chov je jinak nenáročný, plchům vyhovuje klasická pokojová teplota, podestýlka může být běžná hlodavčí (ideálně neprašný lignocel).

Nezbytná je pochopitelně napáječka s vodou, stále by mělo být k dispozici seno či čerstvá tráva. Jinak plši ocení jako základní složku potravy moučné červy, které doplňuje ovoce a ořechy, případně i trocha zeleniny. Naopak se příliš nedoporučují zverimexové směsi zrnin pro hlodavce. Překvapivé je, že někteří chovatelé mají dobré zkušenosti s přikrmováním kvalitními granulemi pro kočky.

Stále velmi plaší a opatrní

Pokud se rozhodnete pořídit si plcha, musíte mít na paměti, že jde o nočního tvora. Během dne obvykle není moc aktivní a není dobré jej rušit při odpočinku. Večer a v noci ale ožívají – je nicméně potřeba dodat, že tato zvířata jsou jen velmi málo domestikovaná a vykazují přirozeně velkou míru plachosti a opatrnosti.

Klíčem k dobrému vztahu s plchem je mít ho opravdu od mláděte a trpělivě jej zvykat na lidskou přítomnost. Pokud se takové "domácí ochočování" nezdaří, budeme mít tvora, který je sice pěkný na pohled, moc legrace si s ním ale neužijeme.

I pokud je plch na lidi a hluk domácnosti zvyklí, není to úplně zvíře na mazlení. Na druhou stranu, se svými kolegy umí být velmi hravý a tak může chovatele uspokojit i pohled na tvory, kteří dovádějí v kleci, hrají si a předvádí své lezecké umění.

Plch africký nepatří mezi ty neobvyklé mazlíčky, ke kterým bychom na konci dodali "raději si je nepořizujte". Naopak, při zodpovědné péči je to tvor k domácímu chovu vhodný. Nesmíte ale zapomínat, že to není hračka a tak by i pořízení si takového zvířete měla být otázka rozumného rozhodnutí a ne módní touhy po neobvyklém mazlíčkovi.