Načítání obsahu, prosím počkejte

Jak si získat důvěru křečka

10. 10. 2020 – 17:54
0
Jak si získat důvěru křečka Ilustrační snímek | zdroj: Csparks@Pixabay.com

Křečci a křečíci na jednu stranu patří mezi oblíbené mazlíčky, zároveň ale nejsou zrovna symbolem mazlivého zvířátka. Z drobných hlodavců si spíše vezmeme na hraní do rukou morče nebo pískomila. Křečci možná mají trochu větší sklony k opatrnosti a nevrlé povaze, rozhodně jim ale není nevyhnutelně souzená. Co můžeme dělat, pokud si chceme tohle malé zvířátko skutečně ochočit tak, aby se nás nebálo a cítilo se na naší dlani v bezpečí?

Základem všeho je postupovat vždy klidně, nenásilně a hlavně trpělivě. Získání si důvěry každého zvířete je běh na dlouhou trať a už některých to platí dvojnásob. Když si přinesete domů nového křečka, měli byste ho nejdřív nechat asi týden v klidu, nebrat ho příliš do rukou a nevtiskávat mu od začátku vjem, že lidská ruka rovná se stres.

Samozřejmostí ovšem je, že během adaptačního období má klec čistou a útulnou. Někteří chovatelé doporučují křečka vůbec nebrat do rukou "násilně", pokud na nás není zvyklý – a to ani tehdy, pokud to vyvolá například nutnost klec vyčistit. Malým trikem je položit ke křečkovi nějaký z jedné strany uzavřený válec nebo jen hrnek. Zvědavost křečka vžene dovnitř a vy ho můžete (pokud možno jemně) přiklopit a zvednout do té doby, než bude klec čistá. Zvířátko se tak vyhne strachu spojenému s rukama, kterého ho v kleci nahánějí.

Mluvte u něj klidným, tichým hlasem

Pro získání křeččí důvěry platí pravidlo postupného zvykání si. Klec by měl mít umístěnou tak, aby byl co nejvíc v přítomnosti jiných lidí, zároveň aby ovšem netrpěl přílišným hlukem, prudkými pohyby a denním provozem. Pro další kroky platí, že cílem je, aby si zvíře uvědomilo, že vás se bát nemusí.

S křečkem pracujeme jen tehdy, když je v klidu a uvolněný – to se obvykle pozná podle toho, že ačkoliv jsme u klece, tak jí nebo hravě a klidně pobíhá či si hraje s vybavením. Pokud na vás reaguje úlekem, musí si na naši přítomnost postupně zvykat. Bývejte u klece častěji, zkuste u ní mluvit klidným, tichým hlasem. Jeden chovatel popisoval, kterak si týden chodil do křesla ke křeččí kleci klidnou mluvou předčítat z knihy.

Láska prochází žaludkem a platí to i ve vztahu člověk-křeček. Když se vás křeček neleká, je na čase další krok – začněte mu z ruky nabízet jeho oblíbený pamlsek. Pokud má klec s mřížemi, je ideální podávat mu pamlsek zprvu právě skrze ně. Hlodavec pak cítí naši přítomnost, zároveň vnímá jistý odstup.

A hurá do dlaně

Pokud zvíře překoná strach a začne si pro pamlsky k ruce chodit, začněte dávat dlaň přímo do klece. Křečka do ruky neberte, nechte jej ale, ať ji podle své libosti prozkoumá. Nesmí zkrátka mít ani chvíli pocit, že je lidská ruka hrozbou. Dalším krokem je pak položení pamlsku doprostřed dlaně, prohlubující důvěra by se měla projevit tím, že křeček se packami o dlaň při natahování opře.

Dále si pamlsek zkuste dát tak, aby křeček musel na dlaň vlézt. Jakmile se toho přestane bát, zkuste jej na otevřené dlani kousek zvednout. Toto je obzvlášť citlivá fáze a vy budete muset mockrát opakovat situaci, kdy se křeček lekne a z dlaně rychle uteče.

S klidným, přátelským přístupem by se ale měl přestat bát. Znovu platí, že trpělivost je základ úspěchu. Čas, jaký potřebují křečci mezi jednotlivými kroky, je individuální. Někdo má zkušenost s tím, že jeho mazlíček si zvykl na člověka v řádech dnů, jiní chovatelé hovoří i o měsíci zvykání si. Jistě budou existovat i smutné výjimky, které si nezvyknou nikdy.

Hlavně trpělivost

Když už se křeček vaší dlaně nebojí, můžete ho zkusit uchopit a položit si ho třeba do klína a podobně. Křečka zdvíháme tak, že ho necháte na otevřené dlani, kam si sám vlezl a jen ho jemně přiklápíte druhou rukou.

Pokud nechcete v závěrečných fázích celý projekt "ochočený mazlíček" zhatit, nesmí vám selhat trpělivost. Chytání proti křečkově vůli, prudké pohyby, nahánění po kleci – to všechno pracně budovanou důvěru zase podkope.

Taky je potřeba říci, že pro lásku se musí umět i trpět – křeček během adaptace může ve stresu kousnout. Není to útok, spíš varování či projev strachu. Na to nesmíme zareagovat křikem, prudkým ucuknutím či snad dokonce protiútokem. Ano, křeččí zuby umí být pěkně ostré, ale to lze hlodavci jen těžko vyčítat.

Ochočeného a spřáteleného křečka poznáte tak, že se na společné chvíle těší, sám leze do dlaně a aktivně vás chce poznávat. Takové zvíře je mnohem mazlivější a hravější, než se křečkům obvykle přisuzuje – běhá přes ramena z ruky na ruku, zkoumá rukávy, nechá se hladit.

Nakonec zjistíte, že už mu nejde jen o pamlsky, ale že má ke svému člověku skutečnou důvěru. Z křečka se stal opravdový kamarád a vaše cesta k jeho malému srdci se tím úspěšně završila.

Zdroje:  Vlastní

Nejnovější články