Když řekneme, že to není mazlíček pro začátečníky, tak neznamená, že jde o kdovíjak náročného tvora. Činčily nejsou přecitlivělé na prostředí, ani na jídelníček, v některých aspektech si ale jejich chov žádá trochu víc pozornosti.

Činčily jsou citlivé na stres, a pokud nemají svůj klid, rychle se jim to podepíše na zdraví, například letargií, vykusováním srsti a podobně. Na lidi si zvyknou a nestraní se jich, naopak umí dávat přátelství najevo. Ovšem pozor, mazlení jejich husté srsti, která, přiznejme si, k tomu svádí, je jim obvykle velmi nepříjemné. Je častou chybou, že činčilu pořídí rodiče menšímu dítěti ve vidině toho, že tenhle huňatý plyšák bude na mazlení to pravé. 

Někomu může také vadit, že činčily jsou nejaktivnější za soumraku a v noci. Přes den přirozeně spí, ovšem v domácnosti se někdy přeučí podle svých lidí. Také se musí myslet na to, že jsou to velmi aktivní hlodavci, takže při volném pohybu po bytě je potřeba mít zabezpečené všechny kabely a věcí, které nechceme mít okousané.

Před začátkem chovu je také potřeba mít na paměti, že činčily jsou relativně náročnější na prostor. Rády šplhají a skáčou a tak musí být klec nejen dostatečně široká, ale i vysoká. Uvádí se, že minimální rozměr klece pro jedno zvíře je o půdorysu 80 x 50 cm a výšce 80 cm. A to podtrhněme, že se bavíme o jednom zvířeti – mezi chovateli se totiž vyskytují dva názory, zda chovat či nechovat více činčil pohromadě.

Najdete rady, které říkají, že je lepší mít jen jednu, protože ta si snáze zvyká na lidi. Tihle tvorové ale v přírodě žijí sociálním životem ve skupinách několika desítek jedinců. Podobně jako u jiných sociálních hlodavců se tak jeví být správnější názor, že by činčila neměla být v kleci sama, aby nedostatkem společnosti nestrádala. V takovém případě je potřeba mít klec o něco větší. Také je potřeba zdůraznit, že dva samci se nesnesou, samičky se ale budou přátelit.

Klec by měla být umístěna na světlém místě, ale ne na přímém slunci. Stejně tak je potřeba se vyhnout jak průvanu, tak blízkosti topení. Někteří chovatelé dokonce doporučují klec přikrýt při větrání – činčily jsou sice původně z nehostinných And, ale domácí zvířata mohou být citlivější a před průvanem se špatně schovává. Okolí klece by mělo být klidné, tito tvorové mají velmi jemný sluch a tak je přílišný hluk stresuje.

Pro podestýlku platí rady podobné pro chov králíka nebo morčete. Je dobré mít savý materiál, případně kombinovat tak, aby v místě, kam chodí zvíře močit, byla podestýlka maximálně savá (peletky), ve zbytku klece zase co nejpříjemnější (hobliny, sláma). Rozhodně by neměla být podestýlka prašná. Určitě je potřeba obydlí vybavit nějakým domečkem, činčily jsou přirozeně zvyklé se schovávat do nor. Pokud zvolíme domeček dřevěný, vyřešíme tím i materiál k okusování, činčily si totiž brousí dorůstající zuby. Musíme ale počítat s tím, že jej po čase budeme měnit.

Klec by měla mít samozřejmou výbavu jako misku na krmení a zásobník na seno. Vodu by měly činčily mít vždy z napáječky a nikdy z misky - jejich hustá srst je sice chrání v přírodě před vlhkostí, ale nesmí se úplně promáčet.

  zdroj: Pixabay

Při pádu do misky by totiž velmi ztěžkla a při promočení velmi pomalu schne. Činčily jsou pak vystavené různým nemocem, línání a dokonce i nebezpečí plísní. To vše by mohlo vyvolat stres vedoucí až k uhynutí. Koupací miska je nezbytná, do té ovšem nepatří voda, ale písek. Koupání v písku je činčilám velmi příjemné a hlavně je nutné pro udržování zdravé srsti. Je ovšem potřeba v chovatelských potřebách koupit speciální písek pro činčily, který je prosetý na vhodnou hrubost a je čištěný.

Činčila je velmi aktivní a hravý tvor. Klec by proto měla být vybavená soustavou větví a podlážek pro lezení a skákání. Stejně tak se dá vybírat z široké škály hraček, velmi dobré jsou takové, které jsou spojené s pamlskem, případně jsou z materiálu k okusu. Činčily také rády běhají v kole, musí mít ovšem správnou velikost.

Jak jsme řekli, činčily potřebují svůj klid a pohodu a tu jim nejlépe dopřejeme tak, že jim s rozmyslem a s nápaditostí vybudujeme klec, která bude domovem, útočištěm i místem zábavy a odpočinku. Mějme ale na paměti, že je to tvor sociální a že sebelepší hračky nenahradí společnost jiné činčily nebo člověka. Příště si povíme něco o činčilím jídelníčku a zdraví.