Načítání obsahu, prosím počkejte

Nejen metrák živé váhy a litry slin denně aneb Kouzlo něžných obrů

Nejen metrák živé váhy a litry slin denně aneb Kouzlo něžných obrů

Bernardýni, neboli svatobernardští psi pocházejí ze švýcarských Alp a jsou národním plemenem této země. Současná jména dostali až v 19. století. Mají skvělou povahu, jsou však trochu specifičtí.

Plemeno je spjato s klášterem a hospicem svatého Bernarda ve Velkém Svatobernardském průsmyku. Právě tam si tito hafani vypracovali reputaci záchranářských psů. Do podoby, jak je známe dnes, však začaly růst až později.

A teprve v druhé polovině 19. století získali svá současná jména. V časech, kdy žil jeden z nejslavnějších jedinců historie těchto hafanů, Barry, se jim bernardýni ještě neříkalo. Byli nazýváni například alpští mastifové, posvátní psi či později psi "Barri" - po onom hrdinovi.

Jen několik let po Barryho smrti, zemřel v roce 1814, udeřily obzvlášť kruté zimy a v těch dobách uhynulo nemálo chovných psů. Ve snaze uchovat plemeno, později zkřížili mniši tehdejší, menší, psy s novofunlanďany.

To jim přidalo na srsti a ubralo na záchranářských schopnostech, neboť delší srst byla do extrémních horských podmínek nepraktická. Po světě se pak křížili s různými dalšími plemeny. Chovatelský klub těchto psů a také standard vznikly ve Švýcarsku až v 80. letech 19. století.

Nechovejte ho v bytě

Bernardýni jsou většinou laskaví obři. Bývají trpěliví, s dobrým vztahem k lidem i ostatním zvířatům. Vzhledem ke své velikosti se však nehodí k malým dětem. Už kvůli zmíněné mohutnosti se musí s výcvikem a socializací začít včas, neboť takový nezvladatelný, dospělý pes není nic příjemného ani bezpečného.

Už od štěněcího věku také potřebují pravidelný pohyb - ideálně formou procházek. Rozhodně se nejedná o psa vhodného do bytu!

Ačkoliv se z nich zřejmě nestanou supersportovci, jsou aktivity, které si užije bernardýn i jeho pán - například dogtrekking. Ale pozor, stejně jako řada dalších velkých plemen, i bernardýni trpí na dysplazii kloubů. Se sportem je tedy nutné začít opravdu až v době, kdy je pes dospělý.

Co se dalších zdravotních problémů týče, plemeno je občas náchylné například k onemocnění očních víček - takzvanému entropiu či ektropiu, epilepsii a také kožním problémům.

Je proto důležité pořádně vyčesávat bernardýnům srst a dbát na to, aby například po zmoknutí správně proschla. Jinak budou trpět záněty a ekzémy. Podobně jako dalším velkým psům i jim může hrozit torze žaludku, krmení je tedy nutné dávkovat uváženě a před i po něm nechat psa nějakou dobu v klidu. Celkově je však bernardýn zdravé plemeno. Váží zhruba mezi 50 a 100 kilogramy, dožívá se 10 - 12 let.

Pozor na jejich apetit. Mají ho řádný a pokud ho neusměrníte, projí se snadno až k obezitě. Je třeba počítat také s tím, že tito psi umí udělat trochu brajgl a slintají. Ovšem za jejich parádní povahu a velké, hluboké psí oči, tyto vlastnosti mnozí jejich milovníci překousnou snadno.

Navíc jsou to skvělí hlídači!

 

 

Zdroje:  vlastní