Načítání obsahu, prosím počkejte

Ohrožený chlupáč, který miluje vodu. A vydry

Ohrožený chlupáč, který miluje vodu. A vydry

Otterhound je plemenem psa, které má v češtině krásné pojmenování "vydrař", byť se běžně užívá i jeho anglický název. Jedná se o původně plemeno lovecké, vyšlechtěné speciálně - jak jméno napovídá - k lovu vyder. Zároveň patří mezi ta plemena, která se ocitla těsně na hranici vymření, podařilo se je ale zachránit.

Obvykle se uvádí, že historie plemene sahá až do 12. století, s tímto tvrzením je ale trochu problém. Pes, jak jej známe dnes, se patrně objevil až na sklonku 18. století, kdy můžeme s větší jistotou sledovat jeho vývoj. Pro středověk platí, že v tehdejší Anglii byl skutečně vyšlechtěn pes, který má rád vodu, dobře snáší chlad a celkově je všestranným lovcem. To se ale komplikuje tím, že samotné slovo otterhound po jistý čas neoznačovalo konkrétní plemeno, ale spíše jakékoliv psy určené k lovu vyder.

Faktem je, že v 17. století vydry v Británii skoro vymizely, spolu s nimi se začal ztrácet i kdysi početný otterhound (ať už byl nebo nebyl stejným plemenem, jako ten současný). Už na sklonku 18. století ale došlo k ranému kynologickému pokusu, kdy se skupina zájemců o psy (předzvěst toho, že Anglie 19. století se stala kolébkou moderního chovatelství psů) pokusila plemeno zachránit.

Podařilo se jim dát dohromady zbývající psy, nicméně z kusých zpráv víme, že jak v 18., tak v průběhu 19. století bylo genetické zdraví plemene vylepšováno psy "zvenčí". Někdy v 19. století se však plemeno definitivně ustálilo jako samostatné.

Vydří populace v Británii se po 17. století obnovila a vydráři byli znovu užíváni k lovu, byť ne v takových počtech. Inu, stará doba – vydry jsou krásná stvoření, která trpí stigmatem škodné. Nicméně otterhoundi sledovali podobnou populační křivku, jako vydry. Jak jsme řekli, nejprve byli těsně zachránění před vyhynutím. Na začátku 20. století byli poměrně rozšíření, v 70. letech ale prudce poklesl počet vyder a ty začaly být přísně chráněné. Vydrářů už tak bylo poměrně málo, po těchto opatřeních jich ještě ubylo.

Lovcům patří ke cti, že zákon lov vyder nikdy nezakázal, sami ale viděli kolaps populace těchto zvířátek. Symbolicky se ale začali ztrácet i vydráři a od konce 70. let požívají od kynologů podobné pozornosti, jako vydry od ochránců přírody.

Nejohroženější plemeno

Otterhound je dnes možná nejohroženějším registrovaným plemenem v Evropě. Uvádí se, že registrovaných otterhoundů není ani 1000, v roce 2016 to bylo pouhých 599 psů. Pomalu se snad daří počty psů zvyšovat, přispívá k tomu i několik chovatelských stanic v ČR.

Otterhound je velkým, těžkým psem s velmi svalnatým tělem. Může vážit až 40 kg a měřit k 65 cm. Charakteristická je pro něj hustá, na dotek drsná srst. Mívá různé zbarvení od černé, přes šedou po hnědou a žlutou, nikdy není jednobarevná. Má nízko posazené, dlouhé a svěšené uši, které právě srst ještě opticky prodlužuje. Srst je poměrně náročná na údržbu, musí se alespoň dvakrát týdně česat. Dobře snáší chlad a miluje vodu, k čemuž ještě přispívá jeho srst.

Svým způsobem je náročnějším plemenem – má lovecké instinkty, a tak má tendence pronásledovat rychlé předměty, což se vztahuje i na auta a kola. Je opravdu velmi náročný na pohyb a rád se znovu a znovu vrací do vody. Na druhou stranu je velmi přátelský, se smyslem pro humor a mimořádně inteligentní. Má i ochranářské pudy a dává najevo naprostou lásku a oddanost ke své rodině. Užívá si velmi přítomnost dětí.

Otterhound je tak psem, který je dnes málo známý a velmi nepočetný. Zároveň má ale mnohé kvality, které z něj snadno učiní milovaného mazlíčka. Snad díky tomu jejich řady v budoucnu ještě snáze porostou.

Zdroje:  vlastní