Načítání obsahu, prosím počkejte

Lesní pes: Malý, ale šikovný

Lesní pes: Malý, ale šikovný Västgotländský špic | zdroj: Wikimedia Commons

Švédský valhaund neboli Västgotländský špic není jen náhodnou, nevyslovitelnou změtí písmen – jde o název jednoho z národních psích plemen Švédska. Tento malý pejsek, jehož jméno lze přeložit také jako "lesní pes", doprovází seveřany už hezkých pár staletí a donedávna mimo domovské Švédsko nebyl příliš rozšířený. I proto možná stojí za bližší pozornost.

Jde o opravdu starobylé plemeno, jehož původ je hledán až někde v 8. či 9. století u Vikingů. Dříve se uvažovalo, že možná nešlo úplně o domácí plemeno, ale že vzniklo potom, co Vikingové dovezli do Švédska z Anglie archaické psy corgi. Dnes se však spíše uvádí, na základě nových výzkumů, že směr mohl být obrácený – tedy že valhaundi dopravení severskými nájezdníky do Anglie mohli být jedním ze základů, na kterých byl právě corgi vyšlechtěn.

Podobně jako u jiných starých plemen se i valhaund dostal v moderní době do jisté krize dané tak trochu chovatelským nezájmem. V roce 1942 tak plemeno stálo na pokraji vymření. Nicméně švédský vlastenec hrabě Bjorn von Rosen si dal za cíl psa zachránit a tato mise se mu naštěstí zdařila.

Nejen díky pečlivému chovatelství, ale také díky snaze o obnovení zájmu o plemeno se řady valhundů opět rozmnožily. Pes se tak dočkal mezinárodního uznání a dnes má velmi pevnou fanouškovskou základnu. Västgotländský špic je nazýván dle provincie, kde oficiálně k jeho znovuoživení došlo. Genetická krize, do které se plemeno dostalo, si ovšem vybrala daň v podobě dědičné choroby zvané progresivní atrofie sítnice, která se asi u 34 procent psů projevuje postupným slepnutím kolem 10. roku života.

Jak už jméno říká, jde o psa příbuzného ostatním špicům, překvapivě ovšem také tzv. losím (tj. určeným k lovu losů) psům. Překvapivě proto, že valhaund je oproti těmto svým příbuzným v podstatě maličký. V kohoutku měří pes 32–35 cm, váží 9–14 kg.

Srst má krátkou a hrubou, s kontrastem mezi "štětinatými" zády a jemným osrstěním břicha. Barva se pohybuje od šedé po hnědou, obvykle se světlejší (až bílou) kresbou na náprsence, krku, končetinách či ocasu. Má nízko posazené, pevně stavěné tělo s relativně krátkýma nohama. Hlava je "liščí" se špičatýma, stojícíma ušima. Jak jsme řekli výše, vlastně dosti připomíná corgiho.

Jeho primárním zaměstnáním v historii – a trvá to dodnes – bylo pastevectví. Ovčáckým pud je u něj velmi silně rozvinutý a tak je dodnes považovaný za pracovní plemeno. Ač je relativně drobný, není to žádný gaučový psík. Jeho charakteristickou vlastností je živost a energičnost. Může se sice chovat v bytě, ale ovčácký charakter se nezapře a tak potřebuje dostatek aktivity venku.

Vzhledem ke své kamarádské a živé povaze si prý doslova užívá přítomnost dětí. Navzdory svým krátkým nohám se vyznačuje značnou obratností a tak jej často můžeme na severu potkat jako šampiony agility soutěží.

Mimo severské země nebyl donedávna skoro chován, v poslední době se začíná šířit dále. V České republice se s ním ale zatím, pokud je známo, nesetkáváme. Vzhledem k jeho dobrosrdečnému vzhledu a veselé povaze by ale vlastně bylo pěkné, kdyby se to v budoucnu změnilo.

Zdroje:  vlastní

Nejnovější články