Načítání obsahu, prosím počkejte

Moskevský strážní pes

Moskevský strážní pes Moskevský strážní pes | zdroj: alexshtaba@Pixabay.com

Moskevský strážní pes je plemeno, které můžeme díky jeho původu označit za „sovětské“. Bylo totiž vyšlechtěno speciálně pro potřeby Rudé armády. Mezi soukromé chovatele se dostával pomalu, dnes se mu ale relativně daří hned v několika zemích bývalého východního bloku. Přesto jde ve psím světě stále spíše o raritu.

Potřeba nového plemene strážních psů se začala v prostředí sovětských silových útvarů skloňovat už po druhé světové válce. Nejen rostoucí potřeby armády, ale i zvyšující se kriminalita, přinášely stále větší nároky na psí hlídače. Proto už v roce 1946 začal velkoryse pojatý projekt pod patronací Ústřední školy vojenské kynologie při ministerstvu obrany SSSR. Jeho cílem bylo získat nového, odolného psa, vhodného k ostraze nejen vojenských a jiných objektů, ale i k plnění dalších úkolů. Základní požadavek byl určen podnebím: pes měl hlavně dobře snášet extrémní mrazy typické ruské zimy.

Chovných linií bylo několik, nakonec se po relativně dlouhé době jako nejvhodnější ukázali být psi vzniklí křížením kavkazského ovčáka a bernardýna. Ti splňovali jak nároky fyzické, tak mentální – a tím se zrodil moskevský strážní pes. Armáda jej dlouhá léta využívala právě jako psa strážního a hlídacího, známé je i jeho výjimečné nasazení při záchranných pracích. Oficiálně bylo plemeno registrováno pozdě – až v roce 1985, kdy bylo v Sovětském svazu oficiálně registrováno a kdy byla stanovena pravidla jeho chovu. Jak dlouho byli psi v armádě využíváni předtím je těžké určit, protože před registrací oficiálně plemeno neexistovalo.

 Později byl standard plemene lehce upravován, až v roce 1992 jej podepsali a uznali chovatelé z Ruské federace chovatelů psů, hlavní ruská asociace psů jej uznala v roce 1997. Mezinárodní FCI jej doposud plně neuznala, byť v omezené míře umožňuje jeho vystupování na mezinárodních přehlídkách. I po registraci si psi jen pomalu hledali cestu „do civilu“, obvykle skrze vysloužilé psovody. Touto cestou postupně vznikly chovatelské základny i v Polsku, Maďarsku či v Československu.

U nás jsou za základ chovu považovány dva vrhy fenky majora sovětské armády v ČSSR. Ty byly později doplněny jedinci ze SSSR i z Polska. U nás tak dnes existuje asi 10 chovatelských stanic, například v Maďarsku je ale až 500 registrovaných psů. Nejvíce chovatelů se samozřejmě najde v Rusku, zajímavé ale je, že sama ruská armáda už dnes psy nijak nevyužívá.

Je to veliký, mohutný pes se silnou kostrou i muskulaturou. Psi váží od 55 kg výše a měří nejméně 68 cm, přičemž typická výška je kolem 78 cm (feny jsou o něco menší). Horní hranice určená není. Obecně vzezřením rozhodně nezapřou bernardýna a jde o jedny z nejmohutnějších psů vůbec. Má mohutnou hlavu s širokou mordou a silnými zuby; uši má velké a svěšené. Má hrubou, delší srst, která těsně přiléhá k tělu a dobře izoluje.

Na krku se mu někdy tvoří hříva, stejně jako "kalhoty" delší srsti na nohou a břichu. Zbarvení je také převzaté od bernardýna – obvyklé bílé s rezavými skvrnami. V obličeji by se měla utvářet kresba tmavých až černých „brýlí“ a obecně by hlava dle standardu měla být tmavší, než zbytek těla.

Ke své rodině je milý a přátelský, zároveň ale přirozeně ostražitý. Je to rozený hlídač a zdá-li se mu něco v nepořádku, umí tvrdě zasáhnout. Přesto nepatří mezi psy, kteří by měli potřebu štěkáním zahánět každého kolemjdoucího.

Velmi dobře se cvičí, ovšem potřebuje cítit pevnou ruku a vidět ve svém pánu vůdce smečky. Je možné jej chovat ve smečce s jinými psy a také má velmi rád děti a jejich hry. Není to tedy nějaký chladný, odtažitý pes nevhodný do rodiny. Jen jeho velikost samozřejmě určuje značné nároky na prostor. Má také rád aktivní pohyb a potřebuje ho, byť může být trochu těžkopádný.

Moskevský strážní pes je plemenem, které trochu klame tělem a hodně jménem. Čekali bychom možná, že to bude nelítostný a ne moc přátelský pes – ve skutečnosti je to ale tvor s dobrým srdcem, věrný své rodině. Asi se nikdy masově nerozšíří, mezinárodní uznání by si ale časem jako plemeno jistě zasloužil.

Zdroje:  Vlastní

Nejnovější články