Jezevčíci mají původ na území Německa, současní zástupci plemene však v sobě nesou také geny francouzských a anglických honičů a teriérů.  První písemné zmínky o plemeni pocházejí z počátku 18. století. Jezevčíky tehdy lidé využívali třeba k lovu vyder, bobrů, králíků a jezevců. Podle některých teorií pak původ jezevčíků sahá až do středověku.

Předci plemene zřejmě nejvíce odpovídali dnešním hladkosrstým jezevčíkům a byli větší. K podobě dlouhosrstých jezevčíků pak přispěli vodní španělé, ke vzhledu hruborstých teriéři či francouzští barbeti. Miniaturní verze pak začaly vznikat až během 19. století.

Standard plemene byl sepsán v roce 1879, první chovatelský kluby jezevčíků založili Britové a Němci v 80. letech 19. století.  Ostatně jezevčíky měla i britská královna Viktorie, která je známa jako velká milovnice psů.

Toto plemeno choval také poslední německý císař Vilém II. Právě asociace jezevčíků s Německem způsobila, že v důsledku první světové války jezevčíci například Spojených státech na nějaký čas ztratili na popularitě. Neprospěla jim ani druhá světová válka.

Mimochodem jeden z nejslavnějších německách "jezevčíků" se jmenoval se Waldi, byl kreslený a v roce 1972 působil jako maskot olympijských her v Mnichově.

Ještě ve 30. letech se jezevčíci v Československu objevovali jen výjimečně, první chovatelský klub začal fungovat až v roce 1937 a měl pár členů. V 60. letech se však už v zemi proháněly téměř tři stovky jezevčíků a na přelomu 80. a 90. let bylo v plemenné knize přes dva tisíce psů.

A na popularitě u nás ani ve světě už neztratily dodnes.