Kočky jsou praví masožravci – to značí, že evoluce je předurčila ke konzumaci masa. Mohou sice přijímat v jisté míře i rostlinnou stravu, k životu ji ale nepotřebují a také na ní nedokážou přežít. Jelikož je v kočičím přirozeném jídelníčku jen velmi málo sacharidů, jejich chuťové buňky se směrem ke sladké chuti vyvíjely jen málo.

S kočičím jazýčkem je to ale ještě složitější – má totiž ve skutečnosti chuťových buněk obecně poměrně málo. Zatímco lidský jazyk má asi 9000 chuťových pohárků a psí asi 1700, u koček je to pouhých zhruba 470. Opět je na vině evoluce – když jste všežravec a část potravy získáváte sběrem, chuť vás může varovat před potenciálně zkaženým či toxickým jídlem. Šelma to má jednoduché – čerstvě ulovené maso je poměrně důvěryhodná potravina.

Chybí propojení s mozkem

Kočičí chuťové pohárky jsou složením podobné těm lidským. Teoreticky tedy dokážou detekovat pět základních chutí: hořká, kyselá, sladká, slaná a pátá chuť, tzv. umami – shodou okolností přirovnávaná ke slanému masu. Pro některé z nich ale nemají dostatečně rozvinuté propojení receptorů a mozku.

Jinými slovy, například zmiňovanou sladkou chuť kočky teoreticky poznají, oproti lidem to ale pro ně není žádný zážitek a celkový vjem je nevýrazný a plochý. Oproti tomu třeba hořkou chuť vnímají podobně jako my – protože hořká nejlépe v přírodě varuje před toxiny.

Velmi dobře pak vnímají kyselou, slanou i umami, což se navíc výrazně spojuje s jejich rozvinutým čichem. U "masových" chutí tedy kočka dokáže prožívat podobnou slast, jako to dovede člověk nad rozpáleným grilem. Je tam ovšem trochu posun v tom, co některým z nás už přijde až příliš aromatické, zatímco kočkám vyhovuje – a jsme u kočičí záliby v rybách.

Když chuť nezaujme

Možná někteří z vás namítnou, že jim kočka pase po sladkém – vrhá se na čokoládu, strčí čumák do zákusku, nedá pokoj sušenkám. Jak jsme uvedli, sladkou chuť do jisté míry kočky vnímají. Je ale možné – ne však jisté – že na lidských pamlscích jim nakonec nejvíc konvenují pro ně neobvyklé chuťové odstíny různých tuků a olejů obsažených ve sladkostech.

Aby ovšem existovaly výjimky potvrzující pravidlo, pak ano, ví se o kočkách (možná ji máte taky doma), které milují některý druh ovoce. Opět to má asi co dělat s kombinací chuti a mimořádně citlivého čichu.

Překvapivě tedy omezená škála receptorů může přinášet vybíravost v jídle. Necitlivá chuť je tou příčinou, proč některé kočky odmítají stravu, která by jim teoreticky chutnat měla – něco je na nabízeném jídle nezaujalo. Mňau, zkoušej to dál, človíčku.

Od poznatků o kočičích chutích se můžeme na závěr odrazit k malému poučení: bylo by vlastně výhodou, kdyby málo rozvinuté chuťové receptory s sebou nesly i střídmost v jídle. Tak to ale není. Naopak, když už kočka narazí na něco, co jí chutná, pak je slovo "střídmost" skoro urážkou.

To je obzvlášť nebezpečné u laciných kočičích konzerv, které za masovými aromaty skrývají sacharidy. Normálně by se jimi kočka necpala, u špatně rozmyšlené stravy – jejíž výběr je naší zodpovědnosti – to ale lehko může skončit obezitou. Milující chovatel kočky by měl přemýšlet spíše tím směrem, že když už je škála kočičích chutí trochu omezená, pak by se měly rozmazlovat jen kvalitní a dobře dávkovanou stravou.