Velká část začínajících chovatelů štíry pořizuje na burzách, případně ve zverimexech, jen menšina pak od ověřených chovatelů. Pokud si pořídíte štíra "bez legendy", a tím pádem nemáte jistotu ohledně jeho věku či zdravotního stavu, je dobré si všímat některých indikátorů.

Na spodní straně těla mají štíři "hřebínky" – pokud jsou potrhané a zčernalé, je to varovný signál. Štír je buď příliš starý, nebo zanedbaný. Věk naznačí i velikost – začátečnickou chybou je brát si štíra největšího, jelikož ten může být už pokročilého věku. Paradoxně moc nevadí, pokud se na hřebíncích nachází roztoči (malé, bílé tečky). Vyskytují se přirozeně, štíři se jich zbavují při svlékání a není problém je z pevného krunýře setřít.

Mladý, zdravý štír se tedy obecně pozná tak, že má krunýř lesklý a nepoškozený, nechybí mu končetina a nemá poškozené hřebínky. Některé druhy mají v mládí výraznou kresbu, která s věkem bledne.

Častým problémem u štírů je dehydratace, jelikož udržování správné vlhkosti terária je asi nejnáročnější část péče o ně. Dehydratace se projevuje letargií, nezvyklými pohyby a špatnou koordinací. Tento problém jde obvykle řešit zvýšením úrovně vlhkosti v teráriu.

Nemocný, nebo se bude svlékat?

Také pozor na falešný dojem nemocného zvířete, který může vyvolat svlékání. Od narození do dospělosti (kolem 3 let) se štíři svlékají asi šestkrát. Chovatel-začátečník může mít problém poznat, že se toto období blíží, a mylně identifikovat jeho projevy jako nemoc.

Štír několik dní před svlečením přestává být aktivní a nežere. Jakmile starý exoskelet praskne, štír se z něj asi za půl dne vysouká. Následující týden pak nový krunýř tuhne a štír je náchylný ke zraněním. Svlékání je přirozený proces a chovatel časem získá zkušenosti, jak jej poznat.

V době svlékání bychom měli zvýšit v teráriu vlhkost. Příliš velké sucho totiž může vést k nedostatečnému svlečení, kdy na těle zůstávají kusy starého krunýře. Pokud to nastane, pokusíme se nejprve radikálně zvlhčit terárium – štír se někdy "dovysvlékne". Nepomůže-li to, můžeme se s vysokou opatrností pokusit části starého krunýře mechanicky odstranit pomocí chirurgických nůžek. Neměli bychom ale postupovat příliš násilně, a pokud si nevíme rady, je možné se poradit s veterinářem.

Pomůže vteřinové lepidlo

Při běžných chovech se jinak relativně málo objevují zranění. Vše záleží na tom, jak se o štíra staráme – ve skupině více zvířat sice někdy dochází k soubojům, málokdy se ale vyostří do nebezpečné roviny. Živá strava by pochopitelně měla být taková, aby štíra nezranila, což by se ovšem u běžných cvrčků stávat nemělo (nekrmíme ale v době po svlékání, před ztvrdnutím krunýře!). Nejčastější příčnou zranění tak může být špatná manipulace se zvířetem, přimáčknutí či upuštění.

V takovém případě se na exoskeletu štíra mohou udělat praskliny či větší zranění. Řešení tohoto problému záleží na tom, jak výrazně štír "krvácí", tedy jak moc mu teče tělní hemolymfa. Pokud je prasklina suchá a ne příliš otevřená, necháme zvíře raději být v klidu.

Je-li ovšem potřeba ránu uzavřít, používají někdy chovatelé – asi trochu překvapivě – vteřinové lepidlo. Exoskelet je krunýřem, nehojí se jako kůže a tak je lepší ránu uzavřít mechanicky, než aby zvíře ohrožovala. Vše je pochopitelně otázka zdravého rozumu a intuice – velká, otevřená zranění nebudeme patlat lepidlem a vyhledáme pomoc odborníka.

U štírů nedochází obvykle ke ztrátám končetin, nejsou to tak křehcí tvorové, jako například pavouci. Když už ale taková situace nastane, musíme zkontrolovat, zda nezůstala velká, otevřená rána. Víc se ani dělat nedá. Ztracená končetina někdy doroste, často je ale disproporční nebo pokřivená, což je neopravitelná vada.

Roztoče stačí setřít

Pokud jde o nemoci a nákazy, pak je problém v tom, že jde o drobného členovce, který svou fyziologií stojí mimo odbornost většiny veterinářů. Zkušení chovatelé většinou o bakteriálních či virových infekcích v souvislosti se štíry vůbec nemluví. Vzácně se mohou vyskytnout plísně (častější jsou v chovu pavouků), které se projevují světlými skvrnami na těle. Proti nim pomáhá snížení vlhkosti v teráriu, jejíž příliš vysoká úroveň mohla plíseň způsobit.

Poměrně často se v teráriích či na tělech štírů objevují roztoči, jako malé, bílé organismy, jak jsme zmínili výše. Nejsou nebezpeční, živí se odumřelou tkání a štír se jich zbavuje při svlékání. Ničemu ale neuškodí, pokud je budeme z krunýře zvířete při výskytu stírat. Jen je potřeba dát pozor, aby bylo prostředí terária čisté a nedošlo k přemnožení roztočů. V takovém případě se musí celé obydlí vyčistit důkladně a pro jistotu dezinfikovat.