Načítání obsahu, prosím počkejte

Štíři IV.: Které si pořídit do obýváku?

15. 10. 2020 – 8:01
0
Štíři IV.: Které si pořídit do obýváku? Veleštír trnitý | zdroj: commons.wikimedia.org (autor Hectonichus)

Zkušení chovatelé a milovníci štírů si chované druhy vybírají podle různých kritérií. Roli hraje jejich dostupnost, vzhledová atraktivita, zvláštnosti a někdy i neobvyklost či exotičnost. Začínající chovatel by se měl poohlédnout hlavně po druzích, které je poměrně snadné obstarat a které nejsou útočné či nebezpečné. 

Většina štírů sice člověku nebezpečná není, pořád ale máme co dočinění s jedovatými predátory. Mějme proto na paměti, že základní respekt při zacházení si zaslouží i druhy mírné a ne příliš jedovaté. Některé si můžeme dovolit brát do ruky, u jiných raději volíme zvedání pomocí měkčené pinzety. Nu, a pokud chcete zvířátko na mazlení, poohlédněte se raději jinde ve zvířecí říši. Jaké bychom tedy našli příklady druhů do domácího terária?

Veleštír císařský (Pandinus imperator)

Jde o asi nejčastěji doporučovaného štíra pro úplné začátečníky. Jde o jeden z největších druhů vůbec a tak je atraktivní už svou velikostí 15–20 cm. Navzdory trochu hrozivému zjevu jde ale zároveň o velmi klidného tvora s mírným jedem, který je slabší než včelí. Při obraně spíše použije svoje klepeta, která jsou při jeho velikosti už citelná, ale nejde o nebezpečný útok a začínající chovatel se alespoň naučí, co se štírem může a nemůže dělat.

Veleštír promáčkloklepetý (Pandimus cavimatus)

Je o něco menším bratrancem veleštíra císařského, dorůstá maximálně 15 cm. Své jméno dostal podle typicky promáčklého tvaru klepet. Oproti černému veleštíru císařskému mívá ten promáčkloklepetý zajímavě načervenalou barvu. Jed sice nemá silný, ovšem v ohrožení bodne pravděpodobněji, než jeho dříve jmenovaný příbuzný. Obecně jde ale o klidného tvora.

Veleštír trnitý (Heterometrus spinifer) 

Zatímco předchozí dva pochází z Afriky, zde jde o druh z asijských deštných pralesů. Podobá se veleštíru císařskému, nemá ale chloupky na klepetech a celkově působí subtilněji (dorůstá 10-13 cm). Je zajímavý tím, že jde o společenský druh, při chovu skupinky tak obvykle budeme nacházet všechny štíry v jednom úkrytu pohromadě. Jeho bodnutí není nebezpečné, může být ale poměrně bolestivé.

Štír arizonský (Hadrurus arizonensis) 

Je příkladem štíra ze Spojených států, který je vhodný k chovu v pouštním teráriu. Pro některé chovatele tak může být zajímavé se starat o tohoto žlutě až olivově zbarveného obyvatele písků a kamenů a mít tak kousek arizonské pouště doma. Říká se o nich, že umí být nedůtkliví, což se projevuje spíše tím, že rychle zaujímají výhružný postoj, než že by přímo útočili. Je ale potřeba říci, že jejich bodnutí patří mezi bolestivější, a tak se nedoporučují úplným začátečníkům.

Veleštír maurský (Scorpio maurus)

Tento druh bývá někdy přezdíván "boxer" pro svá mohutná klepeta, asi největší v řádu štírů. Kromě nich je pro chovatele atraktivní také tím, že má řadu poddruhů, které se liší velikostí i zbarvením. Od 5 cm po 10 cm, v různých odstínech žluté, světle hnědé, šedé či dokonce naoranžovělé. Je trochu náročnější na chov kvůli polopouštním podmínkám – ideální pro něj je kombinace písečného prostředí a vyšší vlhkosti. Štípnutí jejich velkými klepety znatelně bolí, výhodou ale je, že je užívají častěji, než svůj jedový bodec.

Zdroje:  Vlastní

Nejnovější články