Načítání obsahu, prosím počkejte

Tibs Veliký a britské poštovní kočky

Tibs Veliký a britské poštovní kočky Nekrolog Tibse Velikého v The Post Office Magazine, 1964 | zdroj: The Post Office Magazine

Britský Post Office zaměstnával od 19. století řadu koček, jejichž úkolem bylo udržovat centrálu bez hlodavců. Asi nejznámější z těchto poštovních koček byl Tibs Veliký, který se stal v 50. a 60. letech 20. století oblíbeným maskotem a o jehož smrti referovalo několik celostátních novin.

Kočky byly oficiálně zaměstnávány královskou poštou od roku 1868, kdy byli tři zájemci na zkoušku přijati na zkušební šestiměsíční dobu. Už tehdy byl jejich úkol označován jako zaměstnání a byly jasně určené povinnosti a benefity poštovních koček.

Pravidla se vztahovala především na ústředí (několikrát během historie měnilo adresu), které mělo být reprezentativní a zcela prosté hlodavců. Papír byl totiž pro krysy, potkany i myši skutečným lákadlem a tak bylo otázkou prestiže je udržet mimo poštovní úřad. Z roku 1869 se dochovala velmi formálně znějící zpráva informující vedení pošty, že kočky vykonávají své povinnosti svědomitě, z roku 1873 zase víme o tom, že kočky (respektive jejich majitelé, mluví se ale o kočkách) dostávaly týdenní plat 1 šilink a 6 pencí.

Kočky se uplatnily i na jiných pobočkách pošty, na centrálním ředitelství se ale poštovní kočka brzy stala maskotem. Vrchol popularity tomuto zaměstnání přinesl kocour jménem Tibs, který se narodil v roce 1950. Podle jeho nekrologu pocházel z dobrého rodu, jeho matkou byla „neméně skvělá kočka Minnie“, ač otec byl neznámý.

Pracovní místo - sklep!

Už jako odrostlé kotě byl zaměstnán na londýnském ústředí pošty, kde pak působil 14 let, až do své smrti v roce 1964. Jeho majitelem byl kostelník Alf Talbut a oficiální pracovní smlouva vedle platu stanovuje, že pracovním místem je „sklep pošty“. Majitel kocoura hrdě říkával, že za 14 let Tibsovi služby neproklouzla na poštu jediná myš.

Jeden magazín v roce 1952 napsal napůl žertovný článek o skandálu ve veřejných službách, neboť v jedné pozici státních zaměstnanců nebyly od roku 1873 zvyšovány platy. Řeč byla pochopitelně o kočkách. Tibs byl tehdy jako parodie na dobové diskuze o sociální politice zmiňován coby příklad vykořisťovaného kocoura, který by měl plné právo založit odbory.

Věc došla tak daleko, že o rok později se do zápisu zasedání Dolní sněmovny Spojeného království dokonce dostal, snad napůl žertem míněný dotaz, na ředitele pošt ohledně platu koček a stavu poštovní kočičí služby. Ředitel se tehdy obšírně rozpovídal a nezapomněl dodat, že platy se budou zvyšovat a že kočky mají jako zaměstnanci pošty zajištěné nadstandardní mateřské benefity.

Tibs byl miláčkem místního tisku, časem se mu začalo přezdívat Tibs Veliký. To proto, že kocour ve službě utěšeně tloustnul a jak tehdy kdosi poznamenal – od jisté doby to nebylo přemírou myší, ale tím, že začal bydlet vedle jedné z kantýn pošty. Ve chvíli smrti prý Tibs Veliký vážil asi 10,5 kg.

Tibs uhynul v roce 1964 na rakovinu a dočkal se hned několika nekrologů v tisku. Tradice poštovních koček pokračovala, ale postupně skomírala. Poslední kočkou královské pošty byla Blackie, která uhynula v roce 1984. Po její smrti již další kočky zaměstnány nebyly, hlavně proto, že přechod na umělohmotné poštovní pytle, speciálně navržené proti hlodavcům, minimalizoval potkaní rizika v poštovních skladech.

Zdroje:  Vlastní

Nejnovější články