Načítání obsahu, prosím počkejte

Poznejte psí uši a jejich zajímavosti

Poznejte psí uši a jejich zajímavosti Varianty psích uší (plemena pomeranian a maltézáček) | zdroj: Counselling@Pixabay.com

Psí uši jsou zvláštní ozdobou každého psa – dotváří jeho vzezření, jsou mu dokonalým smyslovým nástrojem a obecně řečeno dělají psa psem. S jakými tvary se ale u těchto tvorů můžeme setkat? 

Mezinárodně se víc a víc prosazuje anglické názvosloví, neboť angličtina je i jazykem mezinárodní asociace FCI. Proto i my budeme vycházet z terminologie anglické. Základní, nejpůvodnější tvar je ucho vzpřímené (prick ear). To je to, co bychom nazvali "vlčím" tvarem, tedy formou uší, jež psi dostali od svých divokých předků. Tento tvar nám evokuje hlídače, psa, který je neustále v pozoru. Ucho je špičaté, vzpřímené a vždy postavené nahoru.

Setkáváme se s ním u německých ovčáků, u různých severských psů, u malamutů a husky nebo u yorkshírských teriérů. Některé vzpřímené uši ale nejsou přírodní, nýbrž dosáhlo se jich kupírováním. Tato zbytečná a krutá praktika je dnes ve většině Evropy zakázaná, ale dříve byla běžná například u německých dog – ty mají od přírody uši svislé, můžeme je ale někdy vidět vyobrazené se vzpřímenýma ušima.

Variantou vzpřímených uší je ucho tupé či oblé (blunt, round), což je ucho sice stojící, ale s kulatou špičkou. Typickým příkladem je francouzský buldoček. Další pod-variantou jsou uši netopýří (bat), kdy jde o vzpřímené uši, jež jsou vůči hlavě nebývale velké. Častěji bývají zaoblené, posazené k sobě do tvaru písmene V a relativně daleko od sebe – opravdu připomínají hlavu netopýra. Krásným příkladem je welsh corgi nebo většina čivav.

Někdy jsou podskupiny uší oddělené velmi subtilně a je těžké toto dělení vždy jasně sledovat. Příkladem jsou uši plamínkové (candle flame), které se od stojících či netopýřích liší jen decentně – takové ucho má být dole mírně zakřivené dovnitř a být lehce do špičky, takže připomíná stereotypní podobu plamínku svíčky. Najdeme je například u trpasličího pinče.

Podobnou jemnou variantou je ucho typu kápě (hooded), což je stojící ucho tvarované tak, že trochu připomíná mniškou kapuci. Ucho je na obou stranách lehce prohnuté tak, že dostává tento tvar. Jako příklad plemene se uvádí basenji, ale na podobné dělení je již potřeba sledování velmi zaměřené na detail.

Převislé uši jako výsledek šlechtění

Všechny divoké psovité šelmy mají uši stojící, jeden z hlavních efektů domestikace a šlechtění psa je široký výskyt uší převislých (drop či pendant, odborně biologicky lop ears). Ty mohou mít celou řadu velikostí a variant tvarů, ne všechny varianty mají vlastní jméno. Takové základní převislé ucho má například baset.

Variantou je ucho skládané (folded), kterým se pyšní například bloodhound či field španěl. Na rozdíl od basetích uší takové ucho nevisí volně dolů jako hadr (omlouváme se basetům), ale má ohyby a skládání. Podobnou variantou je V-ucho  (V-shaped ear), které volně přiléhá k hlavě a připomíná písmeno V či trojúhelník. Typickým příkladem je bullmastif nebo maďarský krátkosrstý ohař.

Někdy je těžké rozlišit, co je ještě "biologický" plemenný tvar a co produkt dalšího lidského dotváření. A nemusí jít hned o ono zlořečené kupírování. Některé varianty uší mají svůj tradiční název, i když jde de facto o upravené ucho převislé. Příkladem je bedlington teriérlískooříškových uchem (filbert shaped – flibert je označení pro komerční kultivar lískového keře), které připomíná list lískového keře. Tvaru se dosahuje kombinací přirozené dispozice plemene a dotvarování stříháním chlupů.

Tvarovým kompromisem, kterým disponují některá z nejoblíbenějších plemen, je polovztyčené ucho (semi-pricked, tipped). Jde o dobře známý tvar uší, které by sice byly klasicky špičaté a vztyčené, na štěněčí způsob ale padají špičkou dopředu, jako by vadly. Krásným příkladem jsou kolie či pitbulové.

Variantou tohoto jsou uši knoflíkové (button), což je forma podobná polovztyčené, ucho se ale přehýbá až v polovině a zakrývá celý vývod zvukovodu. Název je odvozen od toho, že tvar tak připomíná kapsičku košile, která má klopu a zapíná se na knoflík. Pokud se ucho klopí dozadu, hovoří o růžovém uchu (rose). Tedy, ne růžovém dle barvy, ale dle růže. Takové ucho padající dozadu totiž prý ve svých záhybech u kořene připomíná pohled do nitra květu růže. Takové uši má například anglický buldok či některé formy chrtů.

Náš seznam není vyčerpávající – některé varianty uší nemají svůj název nebo jej užívá jen úzký okruh chovatelů. Jindy je těžké rozlišit, o jakém uchu se to vlastně bavíme. U čistokrevných psů ale jejich mezinárodně uznávané standardy pracují právě s těmito termíny. Buď jak buď, hlavní je, že ač je ucho takové či onaké, pejsci je nosí vždy s hrdostí. Na mou duši, na psí uši.

Zdroje:  Vlastní

Nejnovější články