Předně je potřeba říci, že není papoušek jako papoušek. Odhaduje se, že jich existuje necelých 400 druhů a rozšíření jsou takřka ve všech tropických a subtropických oblastech světa. Lidé se tedy s papoušky setkávali v rámci různých části světa, v různých epochách a kulturách.

Jedny z nejstarších dokladů lidského vnímání papoušků jsou 5000 let staré jeskynní malby v Brazílii. Už staří Egypťané, jako jedna z prvních lidských civilizací, si nejspíše vydržovali papoušky jako domácí mazlíčky. Oblíbení byli především afričtí šedí – žakové.

Zmínky o papoušcích máme i jak ve staroindických védách, tak ve starověké čínské poezii. Obzvlášť v Indii se pestrobarevní papoušci velmi vžili jako "ptáci lásci", což jim přisoudilo důležitou kulturní roli.

zdroj: Pixabay

Víme, že ve starověku byli papoušci zprvu chováni jako společníci a okrasa paláců v Asii a v Africe. Objevují se ale i u starých Řeků, především pak v éře Alexandra Makedonského. Ten prý ze svých tažení do Indie dovezl papoušky, kteří se dodnes jmenují alexandři.

Nepřekvapí nás, že staří Římané se svými sklony k excentričnosti a přepychu nejen, že papoušky v domech bohatců chovali, ale navíc povýšili na rozmařilou módu papouščí mluvení. Po jistou dobu patřilo ke společenské nutnosti ohromovat hosty vlastním mluvícím papouškem a tak dokonce vzniklo řemeslo učitele papoušků, který se specializoval na jejich výcvik tímto směrem.

Ze středověku máme zpráv relativně málo, lidé ale o jejich existenci věděli. V pozdním středověku je dobře znali obyvatelé měst, kam zajížděly lodě z mořského obchodu. Tradice, bohužel neověřitelná, říká, že Kryštofa Kolomba k pevnině navedlo hejno papoušků.

V manýristické kultuře 18. století se na některých šlechtických dvorech chov papoušků převrátil v úplnou parodii, kdy obdivována a ceněna byla více zdobená a přezdobená klec, než samotný pták. S 19. stoletím se začínají papoušci objevovat i v měšťanských domácnostech.

Postupně se také rozvíjí mezinárodní obchod s nimi, kdy se exotické druhy Austrálie či jižní Ameriky stávají stále dostupnějšími. Moderní éra naštěstí přinesla ochranu a kontrolu trhu. I přesto se dodnes najdou vyvrhelové, kterým se vyplatí papoušky přes hranice pašovat.

Společná historie lidí a těchto ptáků možná není tak dlouhá, jako historie lidsko-psí. Přesto však papoušci zanechali v našich dějinách a naší kultuře nesmazatelnou stopu. Barevnou, ukřičenou, krásnou stopu.

zdroj: Pixabay