Načítání obsahu, prosím počkejte

Jak vidí mazlíčci: Psí zrak

Jak vidí mazlíčci: Psí zrak Ilustrační snímek | zdroj: Susiwusi@pixabay.com

Psí zrak je předmětem řady debat a studií. Psi jsou naši nejlepší přátelé, a tak pochopitelně poutá pozornost otázka, jakým způsobem vnímají svět. Jejich zrak vychází evolučně z dávné, lovecké minulosti společného předka psa a vlka. I když se tak psí tělo proměnilo někdy až do neuvěřitelných podob, přesto jeho zrak o dávném původu leccos prozradí.

Na prvním místě je potřeba říci: psí zrak je zrakem lovce. Oči má posazené na hlavě vepředu a zorné pole odpovídá tvoru, který loví a sám loven většinou není. Mají mnohem širší zorné pole než lidé. Celá výseč svírá úhel až 240°. Oblast přímého zraku, kde se kříží pohled obou očí, má ovšem jen 60°. V kontrastu proti tomu my máme oblast spojení obou očí asi 120°, celé zorné pole ale jen 140°-180°.

lidské zorne pole Lidské zorné pole | zdroj: perception28.wordpress.com

Zajímavý je rozdíl oproti zornému poli jiného mazlíčka-lovce, kočce. Kočky totiž mají poměrně široký úhel přímého pohledu, okraj zorného pole ale mají jen o málo větší než člověk a zhruba třetinový oproti psovi. Tyto vlastnosti skvěle odráží odlišné lovecké techniky. Kočka spatří koutkem oka pohyb, přímo se na něj zaměří prostorovým viděním a může udeřit. Předkové psa oproti solitérním kočkám ale lovili jako vlci. To znamená v pohybu a v koordinaci smečky. Při tom je široké zorné pole naprosto nedocenitelné. Umožňuje totiž se i za rychlého běhu a nahánění zorientovat kdo je kde, zda mám kořist po svém boku při nadbíhání, kde prudce změnit směr běhu a podobně.

videni pes Jak vidí pes - světle modře jsou okraje zorného pole, fialová výseč ukazuje přímý pohled obou očí. | zdroj: perception28.wordpress.com

Při takovém lovu není potřeba se zaměřovat na detaily nebo sledovat drobnou, rychle se schovávající kořist. Psí oči vlastně nemají, ve srovnání s lidskými, ty největší kvality. Ano, díky vyššímu počtu očních tyčinek (buňky umožňující vidět kontrasty stínů a světla) vidí pes mnohem lépe ve tmě, i když s kočkami se to nedá srovnávat. Očních čípků – tedy buněk v sítnici poskytujících barevné vidění – ale mají podstatně méně.

Traduje se, že psi vidí černobílé, což není úplně pravda. Na druhou stranu, jejich kvalita barevného obrazu oproti nám ale opravdu není právě HD. Lidské oko totiž obsahuje tři druhy čípků pro tři základní barvy, ze kterých jsme schopní složit miliony barev a odstínů. Psí sítnice ale mají jen dva druhy těchto čípků, které jsou navíc v oku hůře rozptýlené.

Barevně psi tedy vidí, ale nevnímají tak širokou škálu jako my. Jejich vidění jde přirovnat k obrázku, kterému v počítači někdo výrazně snížil křivky odstínů a kontrastu. Barvy u takového obrázku poznáme, ale zdá se nám mdlý, slévající se dohromady. Podobně psi některé barvy rozpoznají, ale kontrast se mezi nimi slévá. Předpokládá se, že nejvíc posunutý mají obraz u červené a zelené, kde se jim barvy nejvýrazněji slévají do jakési "šedé".

K tomu všemu patří ještě horší zaostřovací schopnosti psí čočky, přirovnatelné zhruba ke krátkozrakosti. Pes zkrátka nepatří mezi tvory, kteří by zkoumali krajinu pohledem do dálky či dokonalým fokusem na detail. Není ale asi potřeba zdůrazňovat, že tyto nedokonalosti plně vyvažují ostatní psí smysly, ve kterých nechávají daleko za sebou celou řadu tvorů, včetně člověka. Není potřeba mít dokonalý obraz, když máte dokonalý čich a sluch. Psí vnímání reality tak nestojí na vjemu vizuálním, ale především čichovém a trochu méně i zvukovém.

Pro lov ve smečce zkrátka stačilo se při rychlém běhu dobře orientovat kolem sebe a neřešit pestré barvy a ostré linie. Pro socializaci s lidmi pak zrak stačí, naše tváře psi poznávají dobře. A jak by řekli pejsci: svět pachů je stejně nakonec zajímavější, než nějaké nudné zírání.

Zdroje:  Vlastní

Nejnovější články