Načítání obsahu, prosím počkejte

Sympaťák, který si umí chránit 'své' děti

Sympaťák, který si umí chránit 'své' děti Polský ovčák nížinný | zdroj: Profimedia.cz

Polski owczarek nizinny je plemeno, jehož původ a zaměření plně prozrazuje jeho jméno. Patří mezi huňaté ovčácké psy a je blízce příbuzný několika dalším plemenům. Má zajímavou historii, která málem skončila jeho vymřením. Zajímavé je, že ač k němu máme geograficky blízko, je v Česku velmi málo rozšířený a počítá se zde mezi málopočetná plemena.

Zprávy o huňatých pastýřských psech, které bychom mohli s nížinným ovčákem ztotožnit, se v polských pramenech objevují od sklonku středověku. V původní nešlechtěné formě jde patrně o potomky místních ovčáckých psů, maďarského plemene puli a možná i tibetského teriéra.

Zajímavá je informace z 16. století, která popisuje, kterak polský obchodník dovezl do Skotska náklad obilí a směnil jej za ovce. Při nakládání zvířat na loď prý doslova uhranul skotské pastýře schopností svých psů. Ti prý několik těchto psů koupili a křížili s vlastními ovčáky – a opravdu, dnešní skotská Bearded kolie je plemenem velmi podobným polskému nížinnému ovčáku.

Se zánikem tradičního pastevectví ale začalo ubývat i těchto psů. Po druhé světové válce se ukázalo, že plemeno takřka vymizelo. Díky péči Danuty Hryniewiczové se podařilo nížinného ovčáka zachránit doslova na poslední chvíli. Předkem všech dnešních psů plemene je tak Danutin ovčák Smok (="drak"). Toho ostatně Hryniewiczová považovala za naprosto dokonalého zástupce plemene, celý moderní standard je tedy založený na něm. Z hlediska šlechtění a odborné péče tak de facto plemeno začíná až v 50. letech 20. století, třebaže je historie těchto ovčáků mnohem starší. K mezinárodnímu uznání došlo v roce 1959.

Ovčácká krev

Psi v kohoutku měří do 52 cm, váha se pohybuje kolem 20 kg. Je to dobře stavěný, svalnatý pes, který může překvapit svou silou. Kromě typického kožichu mu dodává charakteristický vzhled výrazné, svěšené uši. Právě hustá srst, tak typická pro většinu ovčáků, je jeho hlavním poznávacím znamením. Je to srst dvojvrstvá – s teplou, krátkou vrstvou vespod a těžkou, nepromokavou srstí nahoře. Je velmi dlouhá, obvykle spadá přes oči, většinou rovná či lehce zvlněná. Standard plemene povoluje všechny barevné varianty.

Je to pes inteligentní a učenlivý, zároveň velmi živý a temperamentní. Ovčácká krev mu dává do vínku věrnost a naprostou oddanost své rodině. Dobře vychází i s dětmi a má trpělivost s jejich hrami, známé jsou jeho agresivní reakce, když má pocit, že "jeho" děti někdo ohrožuje. Obecně je velmi dobrým hlídačem.

Případný chovatel nicméně musí počítat se značnou náročností péče o srst. Ta potřebuje každodenní údržbu a kartáčování, neměla by se nechávat v nečistotě. Kvůli srsti na uších je plemeno také poměrně náchylné na bakteriální infekci uší, které se musí předcházet častým čištěním.

Je vlastně překvapivé, že se polský nížinný ovčák v našich zemích také nerozšířil. Je to dobrý kamarád k domku se dvorem či zahradou, spolehlivý hlídač a věrný ochránce. Zároveň má dobrosrdečnou povahu, která se zrcadlí i v jeho povaze. Zkrátka bardzo wspaniały pies.

Zdroje:  vlastní

Nejnovější články