Načítání obsahu, prosím počkejte

Pomocník rybářů, kterého přivedly do záhuby daně

Pomocník rybářů, kterého přivedly do záhuby daně

Byli předky labradorů, konce 20. století se však svatojanští vodní psi nedožili. A to přestože se je ještě před necelým půlstoletím pokoušeli zachránit.

Pokud chcete přiblížit svatojanského psa, vzpomeňte si právě na současné labradory. Svatojanští byli středně velicí, s mohutnými kostmi, krkem i hrudníkem. Mívali černou srst s bílými skvrnami na hrudi, nohách a bradě.

První zmínky o nich pochází ze 17. století. Osvědčili se jako společníci rybářů na ostrově Newfoundland. Pomáhali jim tahat sítě, nebo přinášeli z vody zastřelené ptactvo. Ostatně, jak již jejich název napovídá, vodu zbožňovali, rádi plavali a jejich krátká, odolná srst byla pobytu v mokru také skvěle přizpůsobena.

Svatojanský pes byl zásadní pro vznik labradorů. V průběhu 19. a počátkem 20. století se totiž tito hafani dostali i do Velké Británie, kde došlo ke křížení a následnému vyšlechtění moderního, oblíbeného plemene.

Právě s britskými ostrovy však paradoxně souvisí i postupný pád svatojanských psů. V 80. letech 19. století totiž v Británii zavedli tvrdá opatření proti dovozu zvířat ze zámoří, především psů, kvůli obavám ze vztekliny.

Přímo na domovském Newoufndlandu bylo zároveň už dříve uvaleno zvláštní opatření, v důsledku kterého mohli mít lidé pouze jednoho psa a fenky pak podléhaly zvláštnímu zdanění.

Postupně tak mizeli. Poslední dva psi známí zástupci plemene byli vyfotografováni počátkem 80. let. Ještě o několik let dříve se uskutečnil pokus zachránit svatojanské psy, když kanadský spisovatel Farley Mowat zkřížil svého psa Alberta s fenkou moderního labradora.

Narodila se čtyři štěňata. Dvě uhynula, dva psi pak byli věnováni politikům - konkrétně tehdejšímu kanadskému premiérovi Pierru Trudeauovi a sovětskému politikovi Alexeji Kosyginovi.

Zdroje:  vlastní