Chování ohledně vylučování se u koček liší podle jejich individuálních návyků, přičemž chovatelé se obvykle snaží zvíře naučit používat toaletní bedýnku. Drtivé většině lidí se to povede, pokud ale kočka odmítá svůj záchodek používat – nebo když s tím náhle přestane – je dobré se zamyslet nad příčinou. Může na ni působit celá řada faktorů, od zdravotního stavu, stresu a psychických problémů, až po životní podmínky.
Kočky jsou velmi čistotní tvorové, kteří jsou navíc konzervativní ve svých návycích. Pokud mazlíček přestane používat bedýnku, se kterou předtím neměl problémy, snaží se nám v podstatě něco říci. Rozhodně se nejedná o nějakou zlomyslnost či naschvál. To nejhorší, co by tedy mohl člověk udělat, je začít kočku nějak trestat.
Hledejte, kde je problém
Jako první krok je samozřejmě potřeba zkontrolovat, zda není nějaký problém u samotné bedýnky. Může být plná, může zapáchat či být posunutá nebo špatně přístupná. Jak jsme řekli, kočky jsou konzervativní tvorové, tedy cokoliv, co se jim na jejich záchodku najednou nezdá, je může nasměrovat s potřebou směrem k umyvadlu či vaně. Zvíře instinktivně cítí, že by nemělo volně vylučovat v obytném prostoru a tak si za speciální místo hledá vhodnou náhradu.
Samostatnou kapitolou jsou zdravotní obtíže, které kočce brání v poklidném vylučování. Jde o řadu nemocí na škále od špatného zažívání k zánětům a infekcím, které činí močení i defekaci obtížnými, až bolestivými. Kočka má pak svůj záchodek asociovaný s negativními zážitky a hledá úlevu jinde. Podezření na zdravotní problémy se obvykle rychle potvrdí při sledování zvířete, které je evidentně v nepohodě či v bolestech, velmi často dokonce kočka hlasitě volá na člověka jako o pomoc. Řešení je pak jasné: návštěva veterináře.
Podobně je tomu, pokud je zvíře ve stresu či trpí úzkostmi. Ty přitom mohou někdy vyvolat i zdánlivě nevinné změny v bytě či denní rutině. Oproti zdravotním obtížím má kočka projevy jiné, nebolestivé. Přesto však nad sebou kvůli zmíněným úzkostem nemá tu správnou kontrolu.
Kontrast mezi pohnutkami „necítím se v pohodě, nechci na svou bedýnku“ a „v obýváku kálet nechci, tam si hraju a spím“ pak opět může vést k tomu, že nasměruje kočku do zdánlivě vhodných prostor. Ty si hledá velmi často právě v umyvadle či vaně, podobně ale třeba i na podlaze místnosti s toaletou.
Pokud víme, že na vině nejsou akutní zdravotní obtíže, které potřebují primárně řešit, můžeme se zaměřit na odbourání nechtěného chování. Samozřejmě, pokud se nám zdá, že je kočka ve špatném psychickém stavu, měli bychom hledat příčiny i v tomto případě. Většinou se ale setkáme spíše s méně závažnou motivací, kdy mazlíčkovi přestalo na bedýnce něco vyhovovat a našim úkolem je její používání opět zatraktivnit.
Zaměřte se na bedýnku
Někdy stačí provést jednoduché změny na samotném kočičím záchodku. Kupříkladu jej začneme častěji čistit – vyhazovat obsah dvakrát či třikrát denně a měnit podestýlku alespoň jednou týdně. U podestýlek můžeme začít experimentovat s jinou značkou. Velmi často se stává, že chovatel neodhadne velikost či rychlost růstu své kočky.
Toaletní bedýnka by měla být prostorná. Trochu vágní rada říká, že o polovinu větší než její uživatelka. Některým kočkám pak může velmi vadit uzavřený typ bedýnky. Řada lidí má tak zkušenost, že problémy s nežádoucím používáním vany skončily, když pořídili záchodek větší. Také se doporučuje, pokud to interiér dovoluje, mít doma toaletní bedničky na více místech.
Záchodek by neměl být příliš blízko místu, kde kočka jí a pije. Ostatně to opět souvisí s výše skloňovanou motivací: zvíře nechce z nějakého důvodu používat bedýnku, nechce chodit ani na místa běžného života – a proto zamíří do jediné další vhodné místnosti, do koupelny. Podobně se může stát, že při nějakém přesouvání jsme mimoděk posunuli bedýnku až příliš blízko do okruhu „pelíšku a jídelny“, alespoň v mentální mapě kočičího teritoria.
Jiné důvody
Jak jsme řekli, kočku bychom za nechtěné chování neměli trestat, ale trocha „negativní“ motivace fungovat může. Pokud zvíře tvrdošíjně chodí do umyvadla či vany, prostě je napustíme trochou vody. Pokud máme pocit, že jsme udělali, co se dalo a kočka si plete koupelnu s toaletou už jen ze zvyku, může jí napuštěná voda připomenout, že záchodová bedýnka vlastně není zase tak špatné místo.
Jak jsme řekli, drtivá většina koček nemá s toaletní bedničkou problém. Ba přímo naopak, jejich konzervativní povaze, která potřebuje mít ve věcech pořádek, vlastně vyhovuje, že mají jedno místo, kam mohou chodit a o které je postaráno. V divočině by se jako predátoři staraly pravděpodobně i o maskování vlastních výkalů. Proto pokud opravdu není ve hře zdraví, nebývá obvykle problém usměrnit vykolejené toaletní návyky opět správným směrem.
V mimořádných případech se může stát, že uděláme všechny možné změny, mazlíček si ale stále trvá na svém. Pak je snad na místě se poradit s veterinářem či nějakým odborníkem na chování zvířat. Je dost dobře možné, že nám uniká nějaký zásadní psychologický faktor, například zdroj úzkosti. Důležité je si pamatovat, že kočky mají své vrtochy, ale změny chování mají vždy nějakou skrytou příčinu. Tito mazlíčci si zkrátka nezaslouží, abychom je podezíraly z toho, že nám nechávají nevábné dárečky ve vaně ze zlého úmyslu.
Vstoupit do diskuze (0)