Psí dýchací soustava je vlastně dost podobná té lidské. Stejně jako my mají i oni bránici, která odděluje hrudní koš od břišní dutiny a umožňuje jim automaticky dýchat. Když se bránice stáhne, pes se nadechne, když se uvolní, vydechne. Pokud se stáhne prudce, vznikne náhlým vtažením vzduchu typický zvuk – škytnutí. Stahování bránice přitom mohou vyvolat různé druhy podráždění, jako rychlá konzumace potravin, plný žaludek, nedostatek vitamínů či tekutin, šok a stres, u lidí také prudký smích a u psů pak divoké a energické hraní.
Někdy je možné si se škytavkou splést tzv. „obrácené kýchání“. To sice zní podobně, mechanismus vzniku je ale úplně jiný. Také jde obvykle o projev s mnohem rychlejší frekvencí a s výraznějším trháním tělem. Pokud jde o skutečnou škytavku, pak platí, že se nejčastěji objevuje u štěňat, o něco méně u psích seniorů a u dospělých psů pak minimálně. Když vezmeme v potaz psí životní styl, který leckdy zahrnuje hltání, nadšení ze hry ale i snadné vylekání se, pak nepřekvapí, že obzvlášť malí pejsci mají ke škytavkám docela sklony.
Ve většině případů škytavka trvá jen krátce a sama odezní. Obzvlášť u malých psů ale můžeme při silnějším škytání pozorovat i projevy bolesti a paniky z nastalé situace. V takovém případě bychom se měli pokusit podrážděnou bránici uklidnit. To lze například podáním malého množství vody, které dávkujeme tak, aby pes pil pokud možno pomalu a v klidu. Někdy pomáhá jemná masáž hrudníku, obzvlášť pokud je mazlíček schopný si při ní lehnout na záda a tak trochu se uvést do klidu.
Někteří chovatelé mají tu zkušenost, že jejich štěňátko první dva měsíce pobytu v novém domově doslova proškytá. Obzvlášť ti méně zkušení si mohou lámat hlavu s tím, zda je vše v pořádku, ale obvykle není důvod k obavám. Velké sklony ke škytání jsou důsledkem nedovyvinuté bránice a s časem odezní. Pokud se časté škytavky pojí s hltavostí, doporučuje se začít mazlíčkovi dávkovat častější, menší porce, případně používat zvláštní misky, které psa u jídla zpomalují.
Pozor na další příznaky
Snad jen ve spojení s dalšími, méně roztomilými symptomy je na místě zpozornět. Časté, dlouhé a vyčerpávající škytavky mohou být reakcí organismu na nějaké závažnější problémy s dýcháním či srdcem. Pokud je zvíře unavené či letargické, je možná lepší s veterinářem situaci konzultovat. To samé platí i tehdy, pokud se zvýšené škytání pojí se zvracením či průjmy – štěně totiž stahováním bránice může reagovat na stres spojený s parazity. Ovšem při správném odčervení by tato situace snad nastat neměla.
Naprostá většina případů škytavky je zcela neškodná a dojímání se nad roztomilým štěnětem je v takovém případě naprosto v pořádku. Obzvlášť když jsme při tom připravení našemu psímu mláděti nabídnout i uklidňující náruč. Vzácné problematické případy se pak obvykle tak výrazně pojí s dalšími symptomy, že v podstatě není možné, aby pozorný chovatel závažnost škytání podcenil.
Vstoupit do diskuze (0)