Chrápání vzniká vibracemi volných tkání v horních cestách dýchacích. Je potřeba, aby tyto tkáně byly zcela uvolněné, proto k chrápání dochází obvykle ve spánku. U psů je to stejně jako u lidí běžný anatomický projev. Tiché chrupkání je ještě v pořádku, hlasité zařezávání ale může značit některý z problémů, které zmíníme níže.

Pokud navíc chrápavý spánek doprovází další projevy – posmrkávání a kýchání, zadrhávání dechu či pískání průdušnic, pak může jít o vážnější zdravotní problém, který bychom měli konzultovat s veterinářem. V podstatě lze říci, že podezřelá je každá náhlá změna, příliš hlasitý zvuk či chrápání, které se objevilo ve stejné době jako například apatie či nechutenství.

Jaké jsou tedy hlavní příčiny hlasitého psího chrápání? Může jít prostě o brachycefalické plemeno. Jde o dobře známé „plochonosé“ psy, jako jsou buldočci, mopsi, bostonští teriéři či boxeři. V jejich případě se chrápání může rozvinout jako anatomická vlastnost daná zploštělým obličejem a zkrácenými dýchacími cestami. Chrápání se může objevit kvůli růstu či jiným přirozeným změnám v těle.

Špatná poloha, nachlazení i bolavý zub

Další anatomickou možností je prostá nadváha, jak to ostatně známe i od lidí. Ve tkáních kolem horních cest dýchacích se ukládá, stejně jako ve zbytku těla, tuk, a pes má proto k chrápání mnohem větší sklony. Příčina chrápání navíc někdy může být úplně banální, stačí například nevhodná pozice ve spánku. Psi někdy dovedou zaujmout ve spaní neuvěřitelné polohy, což je paradoxně dané pružností a pohyblivostí jejich těla. Takové chrápání je ovšem krátkodobou záležitostí, jakkoliv může vyděsit svou intenzitou, a zmizí při změně pozice.

Mezi méně nevinné příčiny patří dýchací obtíže vyvolané nemocemi. Chrápání je v takovém případě symptomem zánětu dýchacích cest, rýmy či nachlazení. Může jít i o projev plísňových infekcí či astmatu. Obvykle jej doprovází další projevy: posmrkávání, slzící oči, kašel, za bdělého stavu ztráta chuti k jídlu a apatie. To je situace, kdy nějak přečkáme těžkou noc a ráno zamíříme co nejdříve k veterináři.

Podobně se může projevovat i mechanické podráždění dýchacích cest dané vdechnutím cizího předmětu. Ten se může do nosohltanu dostat čumákem i ústy a na psovi obvykle poznáme podle neklidu a snahy cizí objekt vykašlat, že něco vdechl. Pokud se nedaří objektu zbavit, opět je potřeba zvážit návštěvu veterináře.

Chrápání pak může doprovázet i zubní obtíže – problémy jako zanícený zub, infekce dásní či výrůstky mohou být příčinou chrápání. Pes špatně dovírá ústa a instinktivně tak chrápání způsobuje. Pokud máme podezření na tuto příčinu, bez lékařské pomoci se neobejdeme. Chrápání může být způsobeno i bolestivým zraněním v ústech či nosu – pokud něco takového zjistíme, můžeme zkusit domácí léčbu. Není ale radno nelepšící se situaci podcenit.

Obezita

Pokud vyloučíme vyloženě zdravotní a nebezpečné příčiny, které potřebují pomoc zvěrolékaře, pak zůstává několik možností, jak se hlasitému psímu zařezávání vyhnout. Máme-li pocit, že jde „jen“ o nadváhu, je na místě cvičení a dieta – ovšem i tu bychom, pravda, měli s veterinářem raději konzultovat. Otylý chrápající pes nám může připomínat člověka, ale jeho anatomie a potřeby těla jsou pořád specifické.

Někdy pomáhají čističe vzduchu, které filtrují prach a plísně. Případně je dobré zvážit, zda zvíře nespí v příliš suchém vzduchu. Máme-li co dělat s brachycefalickým chrápáním, pak je otázka, zda to jde nějak rozumně řešit. Snad jen trpělivostí a hledáním správné polohy, kde náš drobný francouzský buldoček nebude znít jako drtička na dřevo.

Na závěr dodejme, že obecně platí, že nejlepší je obecná prevence zdraví. Měli bychom mít představu o zdravotním stavu zvířete a ročně docházet na preventivní prohlídky. Případný problém je pak možné odhalit ještě předtím, než se rozvine.

Úvodní přirovnání k lidem není nepřesné. Psi prostě chrápou a někteří jedinci k tomuto projevu mohou mít přirozeně větší sklony. Je potom na instinktu majitele, kdy čtyřnohé chrupkání zůstává ještě v normě a kdy už je zjevně těžké, psa trápí a kdy ho třeba doprovází další problémy. Ne vždy totiž stačí zamlaskat a spát dál.