Statisticky asi zdaleka nejčastěji utrpí kočičí mazlíčci spáleniny na packách, když se jim podaří vstoupit na nějaký rozpálený povrch. V domácnostech to mohou být různé pokličky a pekáče v kuchyni, venku upravované povrchy a uhlíky ohniště, vzácné nejsou ani chemické popáleniny od čistidel. Vedle pacek ale také poměrně často dochází k poranění upuštěním či vylitím něčeho horkého na kočičí záda, obzvlášť pokud se nám zvíře motá pod nohama při vaření. Z hlediska popálenin pak můžeme mluvit i o poranění od sluníčka na holé kůži, tedy na nose a uších, případně u lysých koček.

Třístupňovou klasifikaci popálenin známe dobře z lidské medicíny. První stupeň představuje pouhé zarudnutí kůže a spíše menší bolest, u koček je však už i první stupeň někdy spojený se ztrátou srsti na zasaženém místě. Druhý stupeň popálenin obsahuje kromě zarudnutí už i poškození pokožky, nejčastěji ve formě puchýřů. Došlo totiž ke zranění více vrstev kůže, čemuž odpovídá i výraznější bolest a šoková reakce. Nejhorší je stupeň třetí, při kterém je kůže doslova propálená a dochází ke zranění hlubších tkání. Sama pokožka může být někdy spálená až do černa.

Riziko šoku a následných infekcí

Kočky jsou při druhém a třetím stupni popálenin vystaveny riziku šoku, následných infekcí a také dehydratace. Je také rozdíl, zda jsou spáleniny tepelného či chemického původu. U poleptání totiž musíme zajistit, aby si zvíře nezačalo instinktivně poraněná místa hned lízat, a tím nebezpečnou žíravinu dále nepolykalo. Ještě dodejme, že velkou roli hraje rozsah popálenin. U menší plochy je pochopitelně léčba mnohem snazší. Je bohužel nutné zkonstatovat, že při opravdu rozsáhlých popáleninách, navíc s nejistou prognózou uzdravení, může zvíře trpět tak silnými bolestmi, že ho buď zabije šok nebo je humánnější jej nechat utratit.

První pomoc při popálení či opaření se liší podle příčiny a stupně zranění. Obecně platí, že je potřeba zvíře uklidnit, při akutním ošetřování ale i znehybnit, například zabalením do ručníku.

Důkladné chlazení vodou

U tepelných popálenin prvního a druhého stupně je potřeba ránu začít omývat velkým množstvím chladné vody. Takové chlazení může trvat i 20 minut. Je ale potřeba brát ohled na charakter zranění – pustit na takovou ránu proud může situaci jen zhoršit, kočky navíc na stříkající vody většinou nereagují dobře. Lepší je tak chladit pomocí nevyždímané žínky, případně poraněnou končetinu přímo do nádoby se studenou vodou ponořit.

U prvního stupně by následně mělo stačit pokožku osušit – ovšem bez tření, to by kůži jen dále poškodilo – a buď podle závažnosti a rozsahu hned navštívit veterináře nebo se pokusit o domácí léčbu. Na kůži je vhodné aplikovat například aloe vera či gely proti popáleninám, moc se nedoporučují různé masti. Nakonec je nejlepší se i u lehčích případů se zvěrolékařem domluvit na nejvhodnějším ošetřovacím přípravku.

Popáleniny s puchýři a dalšími poškozeními druhého stupně si žádají návštěvu veterináře zcela nepochybně. Nejlepší je proto ránu nechat přikrytou mokrou žínkou a vyrazit. Třetí stupeň je obdobný, jen je potřeba počítat s možností silného šoku a ztrát vědomí. Při popálení třetího stupně je cesta k veterináři zcela akutní, může se hrát o čas při záchraně života.

Chemická popálenina a poleptání

U chemických popálenin a poleptání je potřeba ránu skutečně omýt. Pokud zvíře opravdu špatně reaguje na rozstřikovanou vodu, je možné jej například postavit do lavoru, ve kterém vyměňujeme či necháme proudit vodu. Postup je jinak velmi podobný jako u zranění horkem – podle závažnosti nechat ránu přikrytou a navštívit urychleně veterináře.

Je nutné s sebou vzít lahvičku od přípravku, který poleptání způsobil. Také musíme dbát více o vlastní bezpečí, abychom se při ošetřování kočky sami nezranili. S trochou znalosti školní chemie můžeme v rámci první pomoci reagovat na příčinu poleptání – pokud se kočka dostala do kontaktu s kyselinou, je možné zasažené místo neutralizovat slabou zásadou (nejčastěji nějaké mýdlo), obráceně u zásaditých žíravin (například hydroxid sodný na čištění sifonů odpadu) lze místo omýt slabou kyselinou, například citronovou šťávou či zředěným octem.

Veterinární péče pak spočívá nejprve ve správném posouzení příčiny popálení a řešení případných doprovodných problémů. To platí nejen pro toxické chemikálie, kočka může být například i nadýchaná kouře. Vše je ale samozřejmě otázka priorit, u šoku a popálenin třetího stupně zvěrolékař primárně zachraňuje základní životní funkce.

Ránu samotnou veterinář oholí a co nejlépe očistí, podává přípravky na tlumení bolesti. Druhý stupeň popálení si většinou žádá obvazy a docházení na převazy. U třetího stupně je velmi často potřeba mazlíčka hospitalizovat, hrozí totiž různé sekundární infekce, kolabování orgánů a podobně. Bolest navíc bývá u těžkých popálenin tak silná, že je lepší zvíře držet pod sedativy či v umělém spánku.

Péče o ránu a prevence

Prognóza léčby a následků úrazu má opět velmi širokou škálu podle závažnosti. Lehké případy se léčí rychle, u těžších je potřeba přizpůsobit léčbě denní provoz. Nejvíc problémů bývá s udržením obvazů na těle, navíc tak, aby byly pořád čisté. Kočka si nesmí poraněné místo škrábat či kousat, většinou se proto neobejde bez speciálního límce. Popáleniny třetího stupně si mohou vyžádat mnoho týdnů léčení, velmi často nechávají trvalé následky, žádají si transplantaci kůže a podobně.

Jedinou ochranou proti popáleninám je prevence a předcházení zraněním. Je ale pravda, že s příslovečnou zvědavostí koček je to někdy mimořádně obtížné. Obecná rada asi zní chovat se, jako by bylo doma batole: Nenechávat bez dozoru horké hrnce a nápoje na okraji stolu. Mít vždy pod kontrolou používané chemikálie. Dodržovat pravidla bezpečnosti kolem ohniště. Zranění se ale může přihodit vší opatrnosti navzdory. V takovou chvíli je potřeba zachovat klidnou hlavu, nic si zbytečně nevyčítat a jednat rychle.