Načítání obsahu, prosím počkejte

Nová studie říká: Nekřičme na pejsky!

Nová studie říká: Nekřičme na pejsky! kokršpaněl | zdroj: sabsykorova@Pixabay.com

Před několika týdny byla publikována zajímavá studie mezinárodního týmu vědců pod vedením portugalské bioložky Any Catariny Vieira de Castro z univerzity v Portu. Badatelé v ní srovnávali projevy – psychické i biologické – u psů, kteří byli trénováni pomocí „ostré výchovy“ se psy vychovávanými měkce skrze odměny a pozitivní motivaci. Rozdílný výsledek se dal předpokládat, jeho míra ale vědce překvapila.

S tím jak se úloha psů v poslední době proměňuje, proměňuje se i přístup k nim. Po celém světě dnes existují psí školy a cvičiště, které se zabývají výchovou psů-mazlíčků. Takových, kteří mají být primárně společníky a ne psy pracovními. Nepřekvapí, že existují různé přístupy ke psí výchově a shoda neexistuje. Psi cvičení na práci to mají v tomto případě jednodušší, metody jsou dány tím, co z nich chce cvičitel vychovat. Je-li ale snahou získat hodného a poslušného společníka, může být škála přístupů širší.

Existují samozřejmě rozdíly mezi jednotlivými plemeny a jsou psy, kteří zkrátka potřebují cítit pevnou ruku pána. Na druhou stranu, i k takto zacílené výchově lze přistupovat rozdílně. Badatelský tým srovnával asi 100 psů, ve dvou stejně velkých skupinách, které se odlišovaly přístupem k výchově, které byli psi vystaveni.

Jedna teorie totiž prosazuje tzv. averzní výchovu – tedy takovou, která je založená na odrazování psa od nežádoucího chování. Odrazování dnes naštěstí neprobíhá cestou přímého násilí, např. bití. Pořád se ale aplikuje využívání ostrého křiku, nepříjemných pachů a podobných projevů, které si má pes s nežádoucím chováním spojit.

Oproti tomu stojí výchova měkká, založená na odměňování, která se snaží psovi vštípit, že odbourání nežádoucího chování je spojené s odměnou, ať už mazlící či jinou.

dogs-3181697_1280 Dnes chovatelé preferují mírnou cestu výchovy. Ilustrační snímek | zdroj: mtajmr@pixabay.com

Takto tedy stály dvě kontrolní skupiny proti sobě. Podobné studie existovaly už dříve, věnovaly se ale hlavně služebním psům a neefektivnosti skutečně ostrých metod, jako například obojkům udílejícím elektrické rány a podobně.

Nyní se do hledáčku vědců dostali řadoví mazlíčci a širší škála metod. Psi byli nahrávání během tréninkových lekcí a byly jim odebírány sliny pro určení hladiny stresu dle vylučovaných hormonů. Badatelé se tak zaměřili jak na projevy biologické, tak na behaviorální – sledovaly řeč těla psů, projevy pohody či nervozity a podobně. Vše bylo ještě pro verifikaci ověřováno podle chování psů v klidu doma.

Výsledek byl drtivě jednoznačný: psi vystavení silové, averzní výchově vykazovali mnohem vyšší hladiny stresu a to jak na hormonální úrovni, tak v chování. Na zvýšený hlas reagovali jasnými projevy nervozity, tak jak je u psů popsána, navíc se při dlouhodobém sledování ukázalo, že se stresové reakce kumulují.

Ano, výchova nebyla neefektivní a psi se skutečně učili to, co po nich cvičitelé chtěli. Studie ale klade otázku, zda cena za takto vycvičeného psa – placená na duševní pohodě zvířete – nebyla příliš vysoká. Obzvlášť, když i měkčí, odměňovací cesta ve výchově zjevně funguje.

Samozřejmě, jedna studie nemůže převrátit na hlavu celý koncept psí výchovy. Nijak neřeší psi problémové, nijak nezrcadlí míru dominance jednotlivých plemen. Sami její autoři ale uvádějí, že další výzkum by měl následovat, tedy že se snaží otázky spíše nastolovat.

Každopádně zjištění na biologické a behaviorální úrovni tu jsou a je na zodpovědných lidech zacházejících se psy, zda je budou nějak reflektovat. Buď jak buď, možná bychom se mohli alespoň dvakrát rozmyslet, než na našeho mazlíčka příště zvýšíme hlas.

Zdroje:  Vlastní

Nejnovější články