Načítání obsahu, prosím počkejte

Nechtěné následky kastrace lze výrazně snížit, ukázala nová studie

1. 9. 2021 – 17:15
0
Nechtěné následky kastrace lze výrazně snížit, ukázala nová studie Ilustrační snímek | zdroj: Profimedia

Kastrování psů či sterilizace fen jsou dnes již rutinními, poměrně bezpečnými zákroky. Obecně se má za to, že když už se ke kastraci přistoupí, tak že výhody vysoce převažují možná negativa. Přesto však odborníci už nějakou dobu upozorňují na to, že zákrok může v těle vyvolat závažnější hormonální nerovnováhu, než se dříve soudilo. 

Této otázce se věnuje případová studie publikovaná v magazínu Topics in Companion Animal Medicine. Ta popisuje, kterak ve Spojených státech proběhl první program úspěšně terapie „hormonální obnovy“ u psa trpícího několika poruchami pravděpodobně souvisejícími s kastrací.

Kastrace a sterilizace je u psů v zásadě prospěšným krokem. Je samozřejmě nevratná, takže musíme mít naprostou jistotu, že neplánujeme chov. Pokud tomu ale tak je, pak kastrování snižuje rizika některých druhů rakovin, u fen zastavuje problémy spojené s háráním a falešnou březostí. Někdy se mírně mění povaha směrem k mírnější, navíc v období říje dovedou být někteří psi neuvěřitelně vynalézaví při pokusech o útěk či naopak při snaze dostat se k vaší fence. Útulky jsou plné štěňat z nechtěného krytí a tato rovina je při kastraci akcentována možná nejvíce.

Negativa se najdou

Na negativa se upozorňovalo i dříve, v některých nových výzkumech se ale zdůrazňují o něco více. Samotný zákrok není nebezpečný a při správném provedení se dobře hojí. Problém je ale v tom, že při něm dochází k odstranění varlat u psů a obvykle vaječníků či části dělohy u fen, případně k jejich „vypnutí“ chemickou cestou.

Tyto orgány ale kromě reprodukce zajišťují i funkci žláz produkujících rozličné hormony – a právě jejich nerovnováha v těle se může stát velkým problémem. U mazlíčků může vést k obezitě, inkontinenci, imunitním chorobám, nemocím svalů či kostí, vzácně i k poruchám chování a vnímání.

Výskyt těchto obtíží je statisticky nižší, než například výskyt rakovin vaječníků a dělohy u fen. Přesto se objevovat mohou – proto vědecký tým z Oregonské státní univerzity hledal cestu, jak obtíže spojené s kastrací minimalizovat, a přitom sám zákrok mohl být proveden.

Toby z útulku

Nová studie představuje případ psa Tobyho, křížence pocházejícího z útulku. Ten se do nové rodiny dostal v sedmi měsících věku, přičemž ale v USA platí pravidlo, že psi opouštějící útulek bývají kastrovaní. Brání se tak nekontrolovatelnému množení mazlíčků, jelikož se nepředpokládá, že by psi z útulku sloužili k zakládání chovu.

Toby je příklad psa, na kterém se zákrok podepsal výrazněji, než bývá obvyklé. Zprvu šlo o psa působícího jako aktivní, zdravý a společenský tvor, během několika měsíců po opuštění útulku – a tedy po kastraci – se u něj ale objevily problémy s pohybem, rychlý nárůst tělesné hmotnosti a dříve nepozorovaný strach z cizích lidí.

Léčba kupících se problémů se táhla tři roky, přičemž kombinace obvyklých léků na bolest a pro lepší funkci kloubů, diety a psích antidepresiv sice obtíže tlumila, ale nezahnala. Ve čtyřech letech věku už pes v podstatě nebyl schopen chodit na procházky kvůli záchvatům úzkosti a jeho obtíže s pohybem jen podtrhovaly neklesající hmotnost.

Majitelé ale na své zvíře nezanevřeli jako na „špatnou volbu z útulku“. Naopak se dozvěděli, že všechny obtíže mohou mít společného jmenovatele – hormonální nerovnováhu po kastraci – a jelikož jim Toby přirostl k srdci, pokusili se o jiný přístup k léčbě.

Hormonální terapie

Ve spolupráci s dr. Michelle Kutzlerovou, jednou z autorek publikované studie, se rozhodli podstoupit experimentální léčbu hormonální terapií. Výsledky ukazovaly, že Toby má extrémně nízkou hladinu testosteronu, a naopak až trojnásobek běžného množství tzv. luteinizačního hormonu (LH). Tedy stav, který byl už dříve v souvislosti s kastracemi popsán.

Toby proto začal dostávat pravidelné dávky testosteronu, přičemž vědci ve studii zdůrazňují pozitivní přístup majitelů psa. Díky jejich obětavosti a psychologické práci zvíře netrpělo při terapiích úzkostmi a dobře je přijímalo. Po třech měsících byl pozorovatelný výsledek, kdy Tobymu znatelně přibylo chybějící svalové hmoty, což začalo odbourávat kulhání a obecně zlepšilo pohyblivost.

Také bylo podle majitelů možné pozorovat v celkovém chování úbytek záchvatů úzkosti a strachu. Zprvu se nedařilo srovnat hladinu LH hormonu, tomu ale pomohlo zavedení tělíska uvolňující regulující hormon.

Lepší hybnost i psychika

Po skončení hormonální terapie se Tobymu napravila pohyblivost. Přestal trpět přejídáním a srovnala se mu celková tělesná hmotnost, znatelné bylo i zlepšení psychické. Studie uvádí výpověď majitele, který popisuje, kterak je po letech se svým milovaným psíkem opět schopný chodit na procházky, kde zvíře bez problémů běhá, skáče a reaguje normálně na ostatní psy.

Ještě několik měsíců po skončení terapie byl sledován zdravotní stav Tobyho, přičemž nebyly nalezeny žádné vedlejší účinky či nechtěné projevy. Autoři studii uzavírají s tím, že efektivní účinek hormonální terapie výrazně předčil jejich očekávání.

Pokud budeme souhlasit s názorem těch odborníků, kteří říkají, že kastrování mazlíčků je vhodné a potřebné, pak studie představuje velmi nadějnou cestu, jak minimalizovat nechtěné následky. Samozřejmě platí, že výsledky jednoho psa nejde vztáhnout na celý druh. Případně je přenést i na další zvířata – výhody a nevýhody kastrování jsou například závažným tématem i pro chovatele koček. Autoři studie jsou ale na základě pozorovaných výsledků velmi optimističtí a věří, že další výzkum jejich závěry vhodnosti hormonálních terapií jen podpoří.

 

Zdroje:  Vlastní , sciencedirect.com

Nejnovější články