Kočky mají svůj přirozený odér, který nemusí být všem lidem příjemný. U zdravého zvířete by se ale neměl kumulovat – problémy bývají spíš tehdy, pokud malý byt obývá příliš mnoho koček a jejich majitel nedbá tolik na úklid toaletní bedýnky. Nyní se ale chceme bavit o situaci, kdy se skutečně nepříjemný zápach line přímo z těla mazlíčka.

První úkol pro chovatele s citlivým nosem je určit, kde na těle se vlastně zdroj zápachu nachází. Může se zdát být po celém kožichu, může to být specifické místo. Rozdíl mezi hlavou a zadní částí těla může být zásadní pro určení případného zdravotního problému. Kočce sice může takové očichávání připadat poněkud nedůstojné a hodné psa, ale určení zdroje zápachu je klíčem k určení jeho příčiny.

Odkud zápach vychází?

Mnoho lidí má kupříkladu za to, že zápach z úst je u koček normální. To je ale pravda jenom z části. Samozřejmě, hned po tom, co si šelmička pochutná na něčem obzvláště aromatickém, nemůžeme čekat, že jí bude dech vonět. Setrvalý, ostře nepříjemný odér je ale většinou příznakem různých nemocí. O některých z nich už naši čtenáři mohli číst: nejčastěji zápach z úst prozradí nemoci zubů či dásní. Doprovází-li zápach otoky a problémy s jídlem, je na čase navštívit veterináře. Stejně tak ale intenzivní pach dechu může prozradit nějaká neviděná zranění v ústní dutině, výrůstky či nádory. Specifický pach z úst doprovází také nemoci ledvin či diabetes.

Opačný pól kočičího těla bychom hledali u kořene ocasu. Zápach v okolí análního otvoru opět může ukázat na zdravotní problémy, které potřebují řešení. Obtíže se zažíváním se projevují nadýmáním a průjmy, což nadměrně znečišťuje místa, kam si může mít kočka problém při očistě dosáhnout. Obzvlášť, pokud ji trápí i bolesti břicha.

Podobně zácpa může vést k zápachu, neboť stolice sice neodchází z těla ven, křečovitá snaha se vyprázdnit ale vylučuje tekutinu ze střev, které fekálně zapáchá. Sám popis zní nevábně, musíme si ale uvědomit, že je to především mazlíček, který tímto stavem trpí. Pokud máme podezření, že zažívací problémy trvají delší dobu, než bychom čekali od jednorázové dietní chyby, pak je na místě opět vyhledat pomoc veterináře.

Zánět anální žlázy

Specifické obtíže pak mohou doprovázet anální mazové žlázy. Jde o drobné žlázy okolo řitního otvoru, které obsahují olejovitou, lehce zapáchající tekutinu. Je to v podstatě feromonový podpis kočky, zvíře tuto látku vypouští buď při vylučování – jako značkování teritoria – či ve strachu a stresu. Svým způsobem je to velmi podobné obranému instinktu tchoře, jen v mnohem menší míře. Zdravá kočka si ale své žlázy čistí tak, že by na jejím těle žádný zápach ulpívat neměl.

Tyto orgány se ale mohou poměrně snadno zanítit, a pak se stávají zdrojem skutečně pronikavého pachu. V takových případech můžeme vidět kočku, jak si zoufale tře pozadí o zem nebo obsesivně olizuje. Takové záněty je nutné řešit akutně, neboť se na jednu stranu dají snadno léčit antibiotiky, zanedbané ale mohou přerůst v ohrožení života.

Pokud se zdá, že se zdroje zápachu nachází všude po těle, může být problém s kůží či srstí. Zprvu je potřeba vyloučit prosté zašpinění nějakou látkou, se kterou si kočka sama neví rady – a proto je na místě koupel. Když ale už od pohledu vidíme, že mazlíček vypadá čistě a přesto páchne, problém bude asi těžší.

Kožní infekce

Zápach může být způsobený kožní infekcí, tu většinou prozradí řídnoucí srst a viditelné zarudnutí. Po mazlení si na rukách můžeme všimnout mastného, páchnoucího povlaku, který jsme kočce z kůže setřeli. Sám zápach většinou způsobuje bakteriální či plísňová infekce na kůži, konkrétní postup by tedy měl určit veterinář.

Podobný efekt pak můžeme sledovat i u zranění. Rány si nemusíme pod srstí hned všimnout, pokud se ale zanítí, začne kvůli množení bakterií vydávat pronikavý zápach. Kočky někdy dovedou svá zranění dobře maskovat, může proto nastat situace, kdy zřetelně cítíme typický zápach infekce, ránu ale nevidíme. Proto je někdy potřeba zvířeti pomalu a pečlivě srst prsty projíždět a možný zdroj hledat.

Uši a moč zapáchají extrémně

Když je řeč o infekcích, musíme se vrátit zpátky k hlavě, konkrétně k uším. Kočky jsou na infekce uší, způsobené přemnožením kvasinek, bakterií či některých roztočů, velmi citlivé. Vedle třepání hlavou, škrábání a zarudnutí si chovatel velmi často všimne, že kočce zapáchají uši opravdu strašlivě. Expresivní výraz je na místě, zápach ušní infekce bývá někdy opravdu intenzivní a sám o sobě naznačuje, že návštěvu zvěrolékaře není radno odkládat.

Podobně intenzivně pak o sobě dává vědět i infekce močových cest. Sama kočičí moč má mimořádně silný odér, pokud ale zvíře trpí infekcí, pak se pach stává takřka nesnesitelným. Doprovodným symptomem, vedle bolestivých projevů, bývá i inkontinence, takže navíc kočka své šíření „čpavkového“ zápachu jen těžko kontroluje. Zde přidejme ještě jedno varování – pokud se zdá, že kočka má opravdu problémy se vymočit, pak je na místě okamžité vyhledání pomoci. Zablokování močových cest je život ohrožující stav a o celkové prognóze rozhodují hodiny.

Připomeňme, co už zaznělo nejen v tomto textu: kočky jsou mistryně ve schopnostech maskovat svá zranění a nemoci. Přitom řada z nich může být snadno léčitelná, pokud se podchytí včas. Proto je lepší brát podivný zápach jako varování a nepodceňovat jej. Většina chovatelů své kočičí přátelé zná a pokud jim jen trochu „přestanou vonět“, je vždycky lepší zpozornět, než případný problém zanedbat.