Načítání obsahu, prosím počkejte

Jak si poradit se stresem u chovaných ptáků?

20. 10. 2020 – 18:02
0
Jak si poradit se stresem u chovaných ptáků? Ptáci jsou přátelští, společenští tvorové. Když se v jejich spokojeném chování něco změní, je potřeba zpozornět | zdroj: ed5@pixabay.com

Stres není jen civilizační chorobou trápící lidi. Je to reakce psychiky na pocity nebezpečí, frustrace či nenaplnění potřeb – a jako takový může ohrožovat i domácí mazlíčky. Rozvoj stresu pak dramaticky přispívá ke zdravotnímu stavu zvířete a některé jeho projevy jej mohou přímo ohrožovat na životě. Mezi velmi citlivé tvory obecně pak patří ptáci. Jak se projevuje stres u našich opeřených přátel – ať už papoušků nebo pěvců – a jak mu můžeme čelit?

Příčiny stresových stavů jsou různé. Ptáci jsou tvorové, kteří jsou "konzervativní" – v tom smyslu, že špatně snáší změny životního prostředí či zvyků. Stres může vyvolat narušená rutina, přesun klece na horší místo, nové zvíře v bytě či nový zdroj hluku.

Zdrojem stresu pochopitelně můžou být nenaplněné životní potřeby – hlad, nedostatek správných živin, špinavé a nezdravé prostředí. V neposlední řadě pak často bývá na vině i nedostatečné naplnění potřeb psychických – spousta ptáků je sociálních, potřebují společníky a velmi, velmi špatně snáší samotu či nudu. Jedna věc je životní rutina poskytující pocit bezpečí, druhá věc je nedostatek pozitivních podnětů a monotónnost.

Sledujte a zkoumejte peří

Stres má u ptáků různé projevy, fyzické i psychické. Prvním indikátorem, že je něco v nepořádku, je výskyt tzv. "stresových linií". Biologická reakce organismu vede k tomu, že na se na brku per objevují tenké linky táhnoucí se po celé jeho délce, čehož si nejlépe všimneme na vypadaném peří. Lze to přirovnat k tomu, když se lidem špatný stav organismu projeví na stavu nehtů.

S opeřením souvisí i projev pokročilého stresu či nudy – jde o vytrhávání peří. U ptáků je to velmi typické chování, když je něco v nepořádku. Toto chování někdy přeroste v obsesivní poruchu, i když je zdroj stresu odstraněný.

Někteří chovatelé například zažili papoušky, kteří si začali trhat peří, když byli ve stresu z hluku ze stavby na ulici. Stavba sice po nějaké době skončila, destruktivní chování ale pokračovalo dál. Pokročilou poruchou stejného typu je pak dokonce sebepoškozování, kdy si ptáci drásají kůži a můžou si způsobit ošklivé infekce.

Pozor na náhlou agresivitu

Varovným znamením, že je pták psychicky v nepohodě, je i náhle vzrostlá agresivita, ať už jde o fyzické útoky či křik a zahánění. Někteří opeřenci si na své lidi nikdy nezvyknou a nekontaktní povahu mají od mala. Pokud ale máte jindy klidného ptáčka, který se změnil v křičící, útočnou miniharpyji, pak se něco stalo. Náhlá agresivita je někdy vyvolána nemocí, které jsme si nevšimli – pták se necítí dobře, a je proto nerudný. Známe to ostatně i od lidí.

Změna v hlasových projevech vyvolaná stresem ale nemusí spočívat jen v "hlukové agresivitě". Každá změna zaběhnutého chování je podezřelá – hlasitý křik nemusí být jen útočný, může být i vyděšený či bolestivý. A obráceně, náhlé oněmění je také špatným znamením a obvykle nějak se stresem souvisí. Součástí těchto změn chování často bývá i ztráta chuti k jídlu, která se opět může proměnit až v život ohrožující stav.

Hledejte možnou příčinu

Projevy strachu je obecně dobré sledovat. Je-li z ptáka náhle uzlíček nervů, který se oproti svým zvykům nechce brát do ruky, je to projev stresu, i když třeba jen okamžitého. Stresovou reakcí může třeba i úlek z nečekaně zářivého trička, oholených vousů známého chovatele a podobně. Pochopitelně to ale kromě takových "banalit" (které ale nesmíme brát na lehkou váhu, strach je strach, i když vyvolaný drobností) může být i důsledek nějaké dlouhodobé frustrace. Něco narušilo našemu mazlíčkovi pocit bezpečí a je potřeba se nad tím zamyslet.

Zdrojem stresu může být i nuda, jejíž projevy jsou zároveň příznakem tohoto stresu. Nudu nesmíme podceňovat, jelikož ptáci jsou v kleci odkázáni na podněty, které dostávají od nás. Propadne-li se mazlíček do apatie a nezájmu, nejde o drobnost.

Ptáci, papoušci obzvlášť, jsou inteligentní, zvídaví tvorové a pro takové je nuda jako "duševní jed", který se nakonec z psychiky překlopí až do stavu fyzického. Kromě apatie si všímejme i kompulzivně se opakujícího chování. To je někdy těžší rozpoznat – ptáci se rádi různé pohupují a podobně. Pokud ale máme pocit, že pták se jen kolíbá a kolíbá, pohupuje hodiny monotónně hlavou a podobně, je to zase varovný signál.

Jak ptákovi pomoci?

Co vlastně můžeme proti stresu dělat? Na prvním místě zkusit hledat příčinu a odstranit ji. Pokud vidíme, že je pták v nepohodě, musíme se aktivně snažit, aby se opět cítil bezpečně a komfortně. I když je třeba agresivní, není řešením křičet. Obecně stresu nepomohou prudké pohyby a hluk. Někdy stačí zvýšit počet vjemů, které pták dostává, přesunout klec na světlejší místo a podobně.

Pokud se ale ovšem pravděpodobný stres překlopil až do fyzických projevů – pták chřadne, trhá si peří a drásá rány, je apatický – pak je dobré vyhledat pomoc veterináře. Obecně by se chovatel asi neměl ostýchat požádat o odbornou pomoc, když už si neví rady a ani psychický stav opeřence se nelepší. Málokdy se totiž stane, že se ignorovaný problém sám vyřeší.

Psychika je záludná věc nejen u člověka. Někdy můžete udělat cokoliv a u mazlíčka se stejně rozvine nějaká stresová porucha, jejíž příčinu ani při nejlepší vůli nenajdeme. V drtivé většině případů lze ale stresu předcházet prevencí a předvídáním toho, co bude pták špatně snášet. Nikdy bychom neměli zapomínat, jak moc je na naší péči náš opeřený kamarád závislý.

Zdroje:  Vlastní

Nejnovější články