To, že váš zvířecí miláček přichází do seniorských let, neznamená, že musíte začít odpočítávat týdny, které mu zbývají. Věk je ostatně jen číslo – někdy dokonce přijdete na to, že si s pejskem, kočičkou, králíčkem nebo jiným svým mazlíčkem lépe sednete právě v jeho kmetských letech. Někteří se zklidní, dostanou rozum, začnou lépe poslouchat, víc si váží projevů náklonnosti.

Strádání po fyzické stránce se však nevyhnete. Jakmile se věk přehoupne do pozdní dospělosti, věnujte zdraví svého miláčka mnohem větší pozornost. Všechny změny ve zdraví nebo v chování prodiskutujte s veterinářem, aby se případný vážnější zdravotní problém dal odhalit včas.

Současná veterinární medicína si umí poradit s mnoha nemocemi a zdravotními problémy, nebo alespoň dáví možnost zmírnit příznaky a trápení zvířete. Nejde to však donekonečna, a tak jednou nadejde chvíle, kdy euthanasie bude vysvobozením pro zvíře i pro vás, kdo musíte trápení sledovat.

Nebojte se smutku

Moment, kdy s vaším životním přítelem naposledy vcházíte do ordinace, je pro většinu chovatelů velmi emotivní. Pokud můžete, vezměte si s sebou někoho, s kým můžete svůj smutek prožívat a kdo vám bude oporou. Ideálně někoho, kdo vás může i poté odvézt domů pro případ, že byste byli příliš rozrušení.

Nebojte se projevit smutek, není to slabost a veterináři a sestry jsou na takové situace zvyklí. Myslete na to, že jste udělali vše pro to, aby byl život vašeho zvířecího miláčka plnohodnotný. A buďte rádi, že s ním můžete být v jeho poslední chvíli.

Jiná situace bohužel nastává, když jde o nečekaný a náhlý skon, na který jste se nemohli předem připravit. V takovém případě se nebojte vyhledat veterináře a nechat si od něj vysvětlit, co se stalo.

Zřejmě budete kromě smutku bojovat s pocity viny, strachu, hněvu, ale i popíráním skutečnosti. Je to běžné. Vše dokáže opravdu vyléčit jen čas. Pokud je však váš smutek opravdu silný, trvá příliš dlouho a neumíte se s ním vypořádat ani za pomoci rodiny a přátel, nestyďte se vyhledat psychologa.