Řeč bude tedy hlavně o malých savcích, které si můžeme pro jednoduchost shrnout dohromady. Ačkoliv je pravda, že mezi například křečkem a králíkem jsou ještě větší anatomické rozdíly, než se zdá na první pohled.  

Nejprve bychom měli zkonstatovat, že mírná forma výskytu tekutin kolem uší bývá normální. Některá zvířata například vytváří poměrně mnoho ušního mazu. Ve větší míře je ale výtok varováním před zdravotními obtížemi, obzvlášť pokud ho doprovází další symptomy. Dráždění uší navíc většinou svádí k drbání se, což někdy může vést k sekundární infekci způsobené bakteriemi či kvasinkami. Nemluvě o tom, že různé záněty a infekce oslabují organismus, což vede k nižší imunitě a odolnosti vůči doprovodným nemocem. 

Kdy zpozornět 

Kromě četného škrábání a drbání se kolem uší bychom měli zpozornět, pokud výtok z uší navíc doprovází třepání a naklánění hlavy, zarudnutí, otékání či dokonce zápach. Podle všech těchto příznaků je více než pravděpodobné, že máme co dělat s infekcí. Původ může mít různý, projevy ale obvykle bývají shodné. Zvýšená teplota, apatie a nechuť k jídlu je pak jen potvrzením toho, že bychom měli spěchat s mazlíčkem k veterináři. 

Zvěrolékař by měl provést komplexní zdravotní prohlídku. Stav srsti, případná zranění či další projevy jinde na těle – to vše pomůže určit původ infekce a případnou léčbu. Při výtocích je pak klíčová také prohlídka ucha. Je totiž potřeba zjistit, zda infekce zasáhla pouze vnější ucho či zda se nachází i uvnitř sluchové soustavy, případně jinde v lebce.

Otoskopická kontrola (tedy vizuální prohlídka vnitřku ucha) pak ukáže, zda příčinu infekce nehledat spíše u zranění či parazitů. Stále častěji se využívají i cytologické metody, které sledují mikroskopické složení výtěru z ucha a hledají stopy populací bakterií či kvasinek. 

V případě chronických obtíží je někdy potřeba pátrat složitějšími metodami. Jak jsme řekli na začátku, sama přítomnost bakteriální či kvasinkové infekce nebývá většinou primárním problémem, ale sekundárním – nějaký zdravotní problém otevřel infekci cestu do těla. 

Pozor na vatové tyčinky

Vedle snahy o řešení primární příčiny se musí přistoupit akutně k léčbě výtoku samotného. Většinou se používá kombinace antibiotik (ať už podávaných ústy či jako kapky na postižené místo), lokálních mastí a kortikosteroidů, případně léků ulevujících od dráždění a bolesti. Součástí ošetření by mělo být i citlivé očištění vnějšího ucha.  

Ideální léčba spočívá v kombinaci veterinární i domácí péče. Chovatel by měl být připraven svému mazlíčkovi postižené ucho sám čistit a podávat správné léky. Snad jen na okraj dodejme – ideální je ale detailnější konzultace s veterinářem – že u zvířat stejně jako u lidí platí, že vatové tyčinky většinou situaci v uchu jen zhoršují a je lepší se jim vyhnout. Také je potřeba udržovat životní prostředí zvířete co nejčistší.  

Jako skoro u všech zdravotních problémů pak platí, že nejlepším přístupem je obezřetnost. Chovatel by si měl udržovat přehled o zdravotním stavu svého mazlíčka, neboť problém podchycený v počátku se obvykle nejsnáze řeší. Pokud tedy u svého malého savce zpozorujeme neobvyklý výtok z uší, raději nepředpokládejme, že o nic nejde a že vše za pár dní samo zmizí.