Je to jeden z nejčastějších problémů, který trápí psy a chovatele na celém světě. Blízký člověk odchází do práce, za zábavou nebo si skočí třeba jen na večeři a psa ovládne čirá hrůza a tíseň. Reakce pak mohou být (h)různé.

Vystresovaní hafani často manicky ničí vybavení bytu, snaží se dostat ven, ať už škrábáním, nebo snahou podhrabat se pod plotem. Jindy psi trpí nekontrolovatelným vyměšováním, či se v době, kdy jsou sami, nedovedou rozumně najíst a až po návratu pána je přepadnou záchvaty žravosti.

Některé projevy jsou pak velice podobné lidským neurózám – kompulzivní chování, sebepoškozování (!) či to, že se pes uchyluje k stereotypním činnostem, nebo naopak podivné nečinnosti. Úzkost může sejmout všechny rasy psů, včetně voříšků, jsou však faktory, které její vznik podporují.

Trauma, které přetrvalo

Častým spouštěčem úzkostných stavů bývá traumatický zážitek – například bouřka, hlasitý ohňostroj, útok jiného psa nebo vloupání.

Nepříjemný však může být i delší pobyt v cizím prostředí mimo svou rodinu a s odloučením mají také problém zvířata, která jsou mimořádně silně fixovaná na svého pána, například v případě seniorů. Zvlášť pokud nejsou uvyklí pravidelnému tréninku a vedle plnění povelů nebyli postupně cvičeni zvládat samotu – samozřejmě v rozumném rozsahu.

Separační úzkostí často trpívají i psi, kteří na začátku života neměli moc štěstí a byli zachráněni z hrozivých podmínek či z ulice. Některá zvířata však mají k nervóznímu chování prostě sklony.

Jak léčit psí duši?

Zásadní je psa nikdy netrestat. Je ve stresu, trpí a všechny ty "nepřístojnosti" jsou důsledkem jeho smutku a zoufalství. To, co by naopak majitel udělat měl, je zapnout webkameru v čase, kdy je zvíře samo doma. Právě skrze záznam lze situaci analyzovat, konzultovat s veterinářem a poradit se, co dál.

Častou léčbou separační úzkosti pak bývá to, že majitel psa více "zaměstná" novými podněty, věnuje mu nové hračky, nebo například deku s pachem člověka, ke kterému má pes nejblíž. Zároveň však odborníci doporučují nepřehánět to s loučením ani vítáním a nepodporovat, aby si pes přehnaně vynucoval pozornost majitele či dalších členů rodiny během času, který tráví spolu.

Doporučuje se učit psa odbourat vnímání odchodových rituálů. Pokud si majitel před odchodem pravidelně bere tašku a klíče z věšáku, je třeba tento rituál různě opakovat, i když se člověk zrovna nikam nechystá.

U těžších případů separační úzkosti bývají nasazeny léky, v lehčích pak někdy pomohou obojky s feromony nebo doplňky stravy.

I během léčby se však stále hodí to, s čím se začínalo – webkamera. Každý zdokumentovaný pokrok je velká radost a úleva pro všechny zúčastněné.