Ve studii publikované v magazínu PLOS One analyzují autoři reakce lidí na online videa, která zahrnují interakci mezi lidmi a exotickými mazlíčky. Ty jsou přitom drtivě pozitivní. Vědci takto statistickými algoritmy analyzovali na milion komentářů a „lajků“ u 346 populárních videí. V nich se vesměs jako mazlíčci objevují kočkovité šelmy či primáti. Část zobrazeného chování je přitom badateli označována za „nepřirozené“ – opice nosí dětské plenky, primáti jsou chováni jako domácí mazlíčci nebo třeba velké kočky držené na předměstských zahrádkách domů jako by to byli běžní psi. 

Ne každé takové video je problematické a ani chov exotických mazlíčků jako takových není a priori špatně. Problém ale je, když se začne šířit nějaký opravdu špatný zvyk nebo přístup ke zvířeti. Podle komentářů a reakcí se totiž zdá, že minimálně část diváků se nechává ovlivňovat směrem k touze si zvíře také pořídit a zažívat s ním podobné chvíle.  

Lechtání outloňů je plné stresu

Úvaha zní zdánlivě vágně, v rovině „mohlo by to tak být“. Minimálně v jednom konkrétním případě už ale virální sdílení videí ukázalo svou negativní sílu. Kolem roku 2015 se začalo houfně objevovat videa s „lechtáním“ outloňů. Tyto noční poloopice mají tu smůlu, že nám připadají velmi roztomilé.

V honbě za sledovaností (a také původně prodejem outloňů na černém trhu v Indonésii) začala vznikat videa, kde se zdá, že si outloňové velmi užívají lechtání či pojídání rýžových kuliček. Nebo alespoň si tak jejich roztomilý obličej s velkýma očima lidská mysl dekóduje. Ve skutečnosti jsou ale tyto projevy zcela mimo jejich přirozenost, zvíře je v podstatě nuceno do podivné činnosti, která v něm jenom vyvolává stres a strach. V Asii jsou navíc často bolestivě zbavováni zubů, aby byli zcela neškodní. 

Analýzy černého trhu s mazlíčky přitom ukázaly, že právě tato módní vlna outloňů měla na jejich divokou populaci negativní vliv. V západních státech vzrostla poptávka po outloních a pytláci se ji snažili uspokojit. Vlnu uťala až kampaň „lechtání je mučení“, která na tyto praktiky upozornila a která naštěstí také získala sílu virálního fenoménu. Díky tomu mohli i badatelé z univerzity v Adelaide ve svém výzkumu sledovat kolem roku 2015 výkyv pozitivních reakcí na zvířecí videa do negativních ohlasů a hodnocení. 

Internetové prostředí tak dokáže působit nejen ve zlém, ale i v dobrém. Klíčem je přitom vzdělávání a osvěta. Lidé touží po neobvyklých mazlíčcích a zážitcích s nimi čistě kvůli pozitivnímu citu, který vůči chování zvířat cítí. Když se jim ale názorně ukáže –jak bylo vidět na outloních – že zvířata ve skutečnosti trpí, masová podpora opadne, a naopak se překlopí v odpor. To ostatně platí nejen pro chov exotických zvířat.

I na poli majitelů psů či koček se občas v malém může objevit nějaký nevhodný trend šířený pomocí virálních videí, který může správná osvěta zvrátit. Chtě nechtě se musíme vyrovnávat s tím, že žijeme v globalizovaném, digitálním světě a některé trendy mají celosvětový dopad. Pořád ale zůstává i obrovský potenciál internetu pro správnou osvětu. Svět globálních videí a sociálních sítí tak sice může zvířatům velmi uškodit, při správném uchopení ale dokáže i pomáhat.