Galerie

Jak se prasata na jeden z neobydlených bahamských ostrovů dostala, není úplně jasné. Existují povídačky o pirátech nebo o tom, jak se čuníci zachránili z potápějící se lodi. S největší pravděpodobností tam však byla prasata vysazena cíleně jako atrakce pro turisty. Což, nutno přiznat, plní skutečně na výbornou. Pro zážitek plavání s prasaty za nimi jezdí turisté z celého světa.

Za ty roky, co tu divoká - či spíš zdivočelá - prasata žijí, se z nich stali výborní plavci a tuto dovednost se učí už od malých selátek. To, co turisté lačnící po fotce s roztomilými prasaty většinou vidět nechtějí, je že zvířata k nim neplavou, protože touží po pohlazení a lidské pozornosti. Chtějí jídlo. Na ostrově prakticky nemají co jíst, jsou proto závislá na krmení od turistů. Pokud je turistů, a tedy i jídla málo, dokážou prasátka být i - jemně řečeno - poněkud nevrlá...

Prasečí „pohádka“ má i řadu dalších háčků. Prasečí pokožka není stavěná na přímé slunce a na ostrově není bahno, ve kterém by se čuníci vyváleli, musí tak spoléhat na to, že je některý z návštěvníků natře opalovacím krémem.

A ať už byl jejich původ na ostrově jakýkoli, velmi rychle se zvládnou přemnožit, což by místnímu turistickému byznysu založeném právě na čunících příliš nevyhovovalo. A tak místní jejich počty pravidelně regulují. V překladu - sní. 

Prasata na Prasečím ostrově se tak jen stěží mají jako v ráji, i když se procházejí po plážích s jemňounkým pískem a plavou v blankytně modrém moři. Jejich osud je podobný jako mnoha jiných zvířat v asijských zábavních zoologických parcích nabízejících třeba focení s tygřaty nebo projížďku na slonovi...