Načítání obsahu, prosím počkejte

V křepelkách najdete krotkého mazlíčka s benefitem v podobě vajec

12. 9. 2022 – 8:13
0
V křepelkách najdete krotkého mazlíčka s benefitem v podobě vajec Křepelka japonská | zdroj: Profimedia

Křepelky chápeme primárně jako hospodářskou drůbež. Někdy je ale hranice mezi chovem užitkovým a chovem jen tak pro radost tenká. Obě kategorie se navíc do značné míry prolínají. Vždyť když jde najít lásku k oblíbené kachně, koze či vepři, proč ne ke křepelkám? Jsou to nakonec drobní, roztomilí a nenároční tvorové.

Křepelky jsou rodem drobných, hrabavých ptáků, jehož různé druhy jsou v přírodě rozšířené v Eurasii, Austrálii i na Novém Zélandu. Pro lidstvo hrály křepelky jistou roli odpradávna, nejen jako lovní ptáci, ale i co by chovná drůbež. I když oproti kuru, kachnám a dalším větším druhům byl jejich hospodářský význam menší. Obliba křepelčích vajíček je ale napříč světem značná, stejně tak má své místo v řadě kuchyní jejich křehké maso.

V Evropě žije přirozeně křepelka polní, mezi chovateli je v poslední době asi nejvíce rozšířená spíše křepelka japonská. Oba zmíněné druhy jsou si velmi podobné, včetně hnědého zbarvení. Existují ale i okrasné druhy, například křepelka čínská, které se sice moc nehodí k hospodářskému chovu, mají ale půvabnější zbarvení. Chovatelsky se mezi křepelky řadí i tzv. křepelka kalifornská, správnější název je ale „křepel kalifornský“. Křepelovití jsou totiž samostatná čeleď pocházející z Ameriky. Opět se jedná primárně o okrasného ptáka. Ve většině textu se budeme vztahovat ke křepelce japonské, potřeby jednotlivých druhů jsou ostatně obdobné.

Nejmenší drůbež

Křepelka japonská je drobný tvor, který se ne náhodou označuje za nejmenší drůbež. Velikost dospělce se může lišit podle chovného typu – existují totiž plemena vyšlechtěná jako nosnice s průměrnou hmotností 120–180 g, vedle nich pak typ masný, který bývá až dvojnásobný.

Křepelky bývají ve voliérách i klecově. Klecový chov pro naše účely můžeme snad úplně pominout – je vhodný čistě při zaměření na produkci vajec a nebere moc ohled na křepelky jako na okrasné ptáky. Může samozřejmě existovat klec dostatečně prostorná, vždy by ale měla být bez spodního roštu. O něco příznivější bývá chov například ve starých králíkárnách a podobných prostorách. Obecně lze asi říci, že bychom měli o chovu křepelek pro radost přemýšlet stejně, jako je tomu u jiných středně velkých okrasných ptáků, například holoubků. Tím se dostáváme k tomu, že ideální je ve výsledku voliéra.

Podobné jako se slepicemi

Křepelky jsou hrabaví ptáci, měli by proto mít ve voliéře vhodný povrch, který vyhovuje jejich chování. Nezbytnou součástí by mělo být popeliště vybavené směsí dřevěného popela, hlíny a jemného písku. Slouží ptákům k čištění peří a zbavování se parazitů.

Venkovní voliéra by měla být dobře zabezpečená proti predátorům. Křepelky jsou tvorové, kteří mají rádi světlo a teplo a velmi špatně snáší průvan, tomu bychom podobu a umístění voliéry měli přizpůsobit. Je také nutné počítat s tím, že silnější zimu křepelky špatně snáší, proto bychom měli mít k dispozici nějakou zimní ubikaci.

Obecně platí, že čím větší voliéra, tím lepší. U klecového chovu se uvádí, že pro 8 ptáků je potřeba rozměr 100 x 60 x 60 cm, u voliéry si ale můžeme dovolit dát zvířatům více prostoru. Uspořádání křepelčí skupiny se velmi podobá chovu slepic. Samičky se obvykle snáší dobře, dospělí kohoutci ale mají sklony ke rvačkám a silné hierarchizací hejna.

Pokud jde o krmení, pak jsou k dispozici speciální krmné směsi přímo pro ně. Udává se, že jedna křepelka sní za den asi 30 gramů krmiva, které by mělo mít dostatečný obsah bílkovin. Jako pamlsek slouží například rozemleté luštěniny či zelené rostliny – opět platí, že křepelky mají stejné nároky jako slepice. Pro nosnice je vhodné doplňovat živiny vitamínovými doplňky. Samozřejmostí by měl být neomezený přístup k čerstvé vodě.

Mazlíček, co nese vajíčka

Křepelky si lehko zvyknou na lidskou přítomnost a jsou to mírní, půvabní tvorové. Chov ve voliéře tak opravdu může mít čistě „mazlíčkový“ charakter. Za dobrou péči se nám ale i takto chápaní tvorové budou odměňovat chutnými a výživově mimořádně kvalitními vajíčky. Odchov křepelky jako ptačího společníka u nás má ještě menší tradici, než je tomu u chovu hospodářského. Dají se ale najít zkušenosti lidí, kteří pečovali o tyto ptáčky od vylíhnutí a všimli si v jejich chování rysů, které známe od jiných ptačích mazlíčků.

Křepelky nikdy nebudou tak společenské a hravé jako třeba papoušci. Náklonnost a důvěru ke svým lidem, jejichž společnost při dobrých zkušenostech vítají, u nich ale vypěstovat lze. Snad jen dodejme, že délka života křepelek není velká, pohybuje se průměrně mezi necelými dvěma a čtyřmi lety.

Zdroje:  Vlastní , thesprucepets.com

Nejnovější články