Načítání obsahu, prosím počkejte

Miniaturní koně: Kapesní mazlíčci do obýváku s elegancí klasického koně

Miniaturní koně: Kapesní mazlíčci do obýváku s elegancí klasického koně Minikůň | zdroj: Profimedia.cz

Když se řekne "malý kůň", většině lidí se vybaví poníci. Skutečně, poník – někdy chápaný jako samostatný druh zvířete – je biologicky vzato jen druhem koně (Equus ferus caballus) se vzrůstem do 145 cm. Existuje ale ještě další kategorie, tzv. miniaturní koně, se kterou se dostáváme do skutečně trpasličích velikostí.

Ačkoliv se chov miniaturních koní může jevit jako módní výstřelek, v Evropě i v USA má tradici sahající až do 17. století. Jeho podstata je stejná, jako když se chovatelé čistě z estetických důvodů snažili vyšlechtit například různé rasy psů neurčených na práci. Miniaturní koně tedy můžeme zařadit mezi zvířata čistě okrasná a přehlídková, od kterých, na rozdíl od jejich normálně vzrostlých příbuzných, nečekáme žádné výkony v "běžných" koňských oborech.

Miniaturní plemena koní by měla být vždy výsledkem selektivního šlechtění. Zase to jde srovnat s malými plemeny psů – chovatelům jde o to mít zdravé, životaschopné rodové linie. Nikoliv pracovat s vývojovými vadami a s tvory, jejichž potomstvo trpí nemocemi a chybnou genetikou.

V otázce vzniká terminologická nejistota, co je ještě miniaturní kůň a co už klasický poník. V tomto směru existují jisté rozpory, někteří puristé označují všechny koně s menší kohoutkovou výškou, než 145 cm za poníky. I poník je v podstatě ale jen uměle nastavená chovatelská škatulka, pro miniaturní koně to platí zrovna tak.

Ach ta terminologie

Obecně lze asi aplikovat pravidla vzešlá z amerického prostředí, kde mají přehlídky těchto koní největší tradici. Zde bylo určeno, že aby bylo plemeno označeno za miniaturního koně, musí mít kohoutkovou výšku menší, než 86–97 cm. Termín "miniaturní kůň" je pak také záměrný právě proto, aby se kategorie jasně oddělila od paradoxně větších poníků.

Tedy menší než 86–97 cm? Jak vidno, pohybujeme se mezi skutečnými koňskými trpaslíky. Pokud jde o vzhled samotných koní, tak se ve světě chovatelů na toto téma vedou žhavé debaty. Klasičtí koně a poníci mají totiž trochu jiný standard poměru těla. Sami si to dovedeme představit, u poníkových plemen čekáme spíše kratší nohy v poměru k tělu a podsaditou konstituci, koně (i silní, pracovní) působí souměrnějším a elegantnějším dojme.

Přitom šlechtěním miniaturních koní lze dosahovat obou poměrů těla – tedy miniaturní kůň může vypadat jak jako extrémně malý poník, tak jako zmenšenina dlouhonohého plnokrevníka. Kvůli jistým zmatkům a sporům o pojetí těchto chovů pak jen v anglicky mluvících zemích existuje na 30 různých registrů a chov miniaturních koní je tak velmi decentralizovaný.

profimedia-0342271173 Mini koně jsou někdy cvičeni i jako vodicí zvířata | zdroj: Profimedia.cz

Jedno z nejtypičtějších plemen je falabella, koníci dorůstající maximálně 86 cm. Je to také plemeno tradiční, šlechtěné už někdy od 2. pol. 19. stol., které vzhledově opravdu připomíná zmenšeného klasického dlouhonohého koně. Falabelly stojí za zmínku proto, že se výrazně liší od poníků, přitom mají dlouhou tradici chovu a navíc jde o plemeno zdravé a životaschopné. Vlastně je to natolik typický zástupce miniaturních koní, že někteří chovatelé tento výraz užívají jako synonymum pro celou kategorii, ne jen jedno plemeno. Čímž jen přispívají k výše naznačeným zmatkům v terminologii.

V kontrastu s falabellami a podobnými plemeny pak stojí skuteční zakrslíci, kdy už si nejste jistí, zda jde ještě o zdravého koně. Příkladem je nejmenší kůň současnosti Thumbelina – ta dosahuje velikosti pouhých 43 centimetrů (ano, čtete dobře, je menší než středně velcí psi).

ThumbelinaByPhilKonstantin Thumbelina - nejmenší kůň | zdroj: commons.wikimedia.org

I když pochází z plemene, které samo o sobě je "poníkovité", tedy malé a podsadité, je Thumbelina navíc zasažena dwarfismem, tedy genetickou vadou projevující se zakrslostí. To je jev, který v chovu miniaturních koní šlechtěním opakovaně hrozí, žádoucí ale není – majitel Thumbeliny tedy může vystupovat na přehlídkách, neměl by jí ale dovolit se množit, aby se genetická vada nešířila.

Abychom ale miniaturní koně nelíčili jen jako pouhý výstřelek – zdravá zvířata jsou mentálně srovnatelná s klasickými koňmi. Jde tedy o tvory veselé, inteligentní, milující pohyb a závodění, zároveň vhodné pro chov i ve skromnějších podmínkách.

Jejich rozměry spolu s vysokou koňskou inteligencí dokonce vedly k tomu, že vznikl program výchovy asistenčních koní. Zatím jde spíše o kuriozitu, ale v amerických městech opravdu můžete potkat nevidomé, kteří nejsou doprovázeni typickým psem, nýbrž důrazně označeným koníkem. Když ale zrovna neslouží v této roli, jsou miniaturní koně také skvělými mazlíčky. Vždyť co může být lepšího, než pořídit si koně kapesního, když už na velkého nemáte stáj a pořádný kus louky?

Zdroje:  Vlastní

Nejnovější články