Psi potřebují pohyb, jeho míra se liší podle plemene a temperamentu. Zvíře unavené aktivitou je klidnější, lépe spí a hlavně – cvičení není jen o pohybu. Cílem je především stimulovat psí mysl tak, abychom doma měli spokojeného, klidného mazlíčka netrpícího nudou.

1. Cvičení povelů

První interiérová aktivita je úplně prozaická: trénovat známé povely. Může se nám zdát, že opakovat se psem stále dokola různé povely je stereotypní a úmorné. Ve skutečnosti ale prohlubování znalostí zvířeti pomáhá ve zlepšování schopností a zahánění nudy. Pokud je navíc cvičení povelů spojené s pozitivním přístupem a odměnami, buduje to psovi sebejistotu a posiluje se i vztah k člověku. Vedle klasického „sedni“, „zůstaň“ a „k noze“ lze začít cvičit i složitější povely a psí triky.

2. Volná práce

Stále populárnější aktivitou je „volná práce“, obzvlášť američtí chovatelé mají o „free work“ na internetu řadu videí a návodů. V podstatě jde původně o cvičení navržené k budování psí sebejistoty a také pro práci s úzkostnými a přecitlivělými jedinci. Základní myšlenkou je podpořit zkoumání, interakci a vlastní rozhodování u psa. V zásadě je potřeba mít k dispozici větší volnější prostor. Ten se zaplní různými bezpečnými předměty z domácnosti, ideálně takovými, které pes moc nezná. Důležitá je pestrost barev, velikostí a tvarů.

Následně se mazlíček nechá s věcmi volně pracovat – tedy ať svým tempem zkoumá, objevuje, očichává, přenáší. Dohlížet se musí jen na to, zda jsou věci opravu neškodné a zda nehrozí nějaké poškození. Toto zdánlivě primitivní cvičení ve skutečnosti poskytuje psí mysli velmi výrazné stimuly a impulsy, pes objevuje všemi smysly a baví se „přemýšlením“ nad řadou rozdílných a pestrých předmětů. Pokud se k tomu navíc přidá pár dobře schovaných pamlsků, může jít o skutečně intenzivně prožitou aktivitu.

3. Na čichanou

Psi poznávají svět hlavně pomocí svého čumáku i v interiéru jim lze připravit cvičení, které čichové schopnosti procvičuje. Sice to není taková stimulace jako park plný neznámých pachů, i tak ale poslouží.

Začíná se s několika menšími krabicemi, ideálně 4 nebo 5 kusů. Ty se nechají otevřené s pamlskem uvnitř, zprvu jsou jen seřazené v řadě na podlaze. Pes sám musí jevit o krabice zájem, možná si pamlsků hned nevšimne, ale nenavádíme ho. Když se k nim dostane – na začátku to není nic těžkého – pochválíme ho nebo použijeme „klikací“ výcvikovou metodu. Během následných opakovaní začneme cvičení komplikovat. Krabice budou přivřené. Mezery mezi nimi se začnou vzdalovat. Některé krabice budou schovány, případně se ocitnou ve vyvýšených prostorách.

Fantazii se meze nekladou. Jde o to, že pes se postupně učí krabice vyhledávat pomocí čichu a zkoumání místnosti. Někdy je potřeba trpělivost, tato aktivita nefunguje hned a zvíře se naučí hrát na čichanou až po několika sezeních. Dobré ale je, že v trénování se dá za pěkného počasí pokračovat i venku – v případě potřeby jde ovšem o ideální interiérovou aktivitu.