Obohacení dne můžeme chápat tak, že vycházíme vstříc psím potřebám. Nejde ani tak o to zvíře zaměstnat nebo unavit, jako spíš povzbudit v něm přirozené chování a nabídnout mu podněty pro jeho psí mysl. Takové chování pomáhá udržovat mazlíčka emočně i mentálně fit, což podporuje i zdraví fyzické. Navíc jde o prevenci řady nežádoucích projevů chování - agresivita, stres i apatie totiž mohou vzniknout i z pouhé nudy.

Řada chovatelů si tak všímá toho, že při obohacování běžného psího dne se jejich mazlíček stává klidnějším v reakcích, lépe snáší odchody lidí do práce a podobně. Možností existuje nepřeberné množství, hodně záleží na kreativitě samotného člověka. Přesto bychom rádi nabídli tři jednoduché činnosti, které mohou psí den skutečně zpestřit.

Rozptýlené krmení

Řada psů reaguje pozitivně na obohacení běžného krmení. S technikou rozptýlení potravy totiž můžeme brnkat na přirozené instinkty šelmy, která pro získávání potravy v divočině musí vynaložit trochu více energie a kreativity. Nejlépe to funguje se suchými granulemi, můžeme ale podobně postupovat například s některými nízkokalorickými pamlsky, pokud běžnou stravu chceme nadále zachovat v původní rutině.

Ideální je, pokud můžeme vzít psa s krmením ven. Není potřeba hned začínat ve velkém, při prvním pokusu můžeme granule prostě jen rozházet na cca 2 metrech čtverečních. Při pozitivních reakcích, kdy vidíme, že si pes užívá čenichání a hledání všech kousků dobrot, můžeme plochu rozšířit. Hru jde obohatit o zapojení různých schovávaček, někdy stačí mezi granule rozházet například listy novin, které musí pes dávat bokem, aby se k odměně dostal. Pokud máme k dispozici volnější pokoj, můžeme podobně postupovat i v interiéru, včetně zapojení různých psích dek, látek, dalších kusů papíru a podobně.

Volné čenichání

Psí superschopností je jejich čich. Někdy může psychickému zdraví našich mazlíčků pomoci už jen to, že jejich čichu dáme naprostou svobodu. Pokud máme k dispozici vhodný prostor, ideálně louku či velký otevřený park, můžeme zkusit udělat procházku jinak. Namísto toho, abychom vedli zvíře, necháme se my vést jeho čenichem. Může to znamenat, že budeme zdánlivě bezcílně kroužit terénem, vracet se na stejná místa a někde trávit dlouhé minuty. Psí pocit z naprosto volného objevování a čtení krajiny pomocí nosu se ale blíží pocitu absolutní radosti, která dokonce umí vyplavovat i „hormony štěstí“.

Hrabání

Řada lidí chovající psy na dvorku či pouštějící je do zahrady považuje hrabání za nežádoucí chování. Jde ale o projev přirozených instinktů, které bychom naopak – za určitých okolností – měli podporovat. Stačí k hrabání poskytnout vhodný prostor, kde pejsek nebude na obtíž. Často k tomu stačí staré dětské pískoviště, ostatně sám jemný písek je vhodnějším materiálem než lepivá a hrubá hlína. Většina psů k hrabání nepotřebuje povzbuzovat, vždycky je ale možné dodat trochu motivace pomocí ukrytých pamlsků či hračky. Hrabání lze spojit s běžnými výcvikovými metodami, kdy na podobnou činnost jinde na dvorku či zahradě reagujeme přerušením, pokud ale pes začne hrabat v pískovišti, pochválíme jej/odměníme. Tím si nejen chráníme trávník, ale navíc mazlíčka podporujeme v činnosti, která jej pozitivně stimuluje.

Jakékoliv obohacující aktivity musí být samozřejmě dlouhodobě udržitelné pro člověka. Nemá smysl vymýšlet komplikované hry či časově a prostorově náročné činnosti, které nemůžeme často opakovat. Lepší je zkusit najít cesty, jak zpestřovat běžný den pravidelně – výše uvedené jednoduché aktivity mohou posloužit i jako inspirace.