Jedna věc je technické řešení „duálního venčení“, druhou otázkou je, zda je zrovna naše psí dvojka k takovému venčení vhodná. Základem je, aby se spolu oba psi kamarádili a snášeli se dobře. Pokud máme doma nový přírůstek, který se teprve učí navazovat vztah se starším psem, pak může být společná procházka prostě nemožná. Psi musí být sehraní, reagovat na sebe dobře a být schopní se soustředit na cestu, nejen na společné interakce a případné konflikty.

Výbornou průpravou je také to, pokud oba psi umí chodit s vodítkem na volno. Pro dvojité venčení je totiž nezbytné, aby bylo tempo shodné. Nejde se věnovat správně vodítkům, pokud jeden mazlíček vytrvale táhne a druhý by nejraději někam uhnul. Ze začátku také může velmi pomoci, pokud s sebou na první procházky s více psy přiberete pomocníka. Pokud by nastal jakýkoliv zádrhel, může si jednoho ze psů druhý člověk převzít po zbytek venčení. Ostatně procházka „bok po boku“, kdy psi jsou na separátních vodítcích a jednoho z nich vede jiný člověk, může být dobrým tréninkem pro pozdější společné venčení.

Pozor na zamotání vodítek

Pokud se domníváme, že naši psi jsou na společné procházky připravení, začneme asi řešit otázku správného vybavení. Možností je přitom několik – můžeme mít dvě vodítka, vodítko dvojité či rozdvojku na klasické vodítko. Rozdvojené vodítko je vhodné jen tehdy, pokud jsme si naprosto jistí, že oba psi budou při procházce klidní a poslušní. Jinak totiž hrozí, že se budou navzájem tahat a odtahovat za jinými zájmy.

Dvě vodítka jsou v tomto směru praktičtější, víc ale blokují obě ruce a musí se dávat pozor na jejich zamotání. V tomto směru ještě dodejme, že na trhu se objevují také varianty klasických zatahovacích vodítek, které ale mají dvě cívky. Toto řešení ale není moc vhodné – svinovací vodítka nejsou nejpevnější, a hlavně se velmi snadno zamotají do sebe.

Několikanásobná pozornost

Venčení dvou psů se přeci jen trochu liší od procházek s jedním mazlíčkem. Je proto vhodné si dobře rozmyslet trasu a čas, jaký chceme venku strávit. Musíme brát v potaz nejen dopravu a potenciálně nebezpečná místa, ale i body procházky, kde i jeden pes bývá neklidný a špatně ovladatelný. Zkrátka: pokud víme, že v některém žije hromada koček dráždící kolemjdoucí psy, vyhneme se při procházce se dvěma takovému místu.

Základní pravidla pro samotného chovatele jsou pak jednoduchá, ale jasná. Při procházce se dvěma psy musí být pozornost člověka více než dvojnásobná, město a ulice umí být nebezpečné. Vše je potřeba neustále trénovat a nenechat se odradit neúspěchy či první procházkou, která se nepovedla.

Důležité je zachovávat při tom pozitivního ducha komunikace s mazlíčky, byla by škoda křikem a hněvem znechutit psům společné procházky hned na začátku. A pamatujte: nezáleží nakonec tolik na délce venčení. Důležité je, že se podařilo zvládnout se psy skutečně vyjít ven a užívat si na začátku zmiňovanou dvojnásobnou porci zvířecí lásky.