Za počátek plemene lze označit rok 1987. Tehdy se v americké Montaně narodila obyčejné kočičce z útulku koťata, z nichž jedno mělo neobvyklou kučeravou mutaci srsti. Kočka dostala jméno Miss DePesto (podle postavy z tehdy oblíbeného seriálu Měsíční svit) a je označována za pramáti celého plemene.

V první generaci měla Miss DePesto koťata s černým perským kocourem – tři z nich nesla kučeravou podobu, tři měla běžnou srst. To chovatelům napovědělo i něco o dědičnosti kýženého znaku a jak dále postupovat. Zajímavostí je, že tento vzhled způsobila mutace genu KRT71 – jiné jeho mutace vedly ke vzniku odlišně vypadajících plemen sphynx a devon rex.

Majitelka koček Jeri Newmanová tak už na sklonku 80. let vyhlásila vznik nového plemene, které pojmenovala podle svého nevlastního otce jménem Selkirk – selkirk rex. Mezinárodního uznání se plemeno dočkalo překvapivě krátce po svém vzniku - už v roce 1992.

Bohatý kožíšek

Slovo rex v chovatelském světě označuje plemena s kučeravou srstí, setkáváme se s ním nejen u koček, ale například i u morčat. Selkirk je ale přeci jen unikátní. Kočičí plemena devon rex a cornish rex jsou si podobná tím, že jejich kučeravá srst je extrémně krátká, někdy i chybějící. Selkirk rex se ale chlubí bohatým kožíškem, který může mít dlouhosrstou i krátkosrstou (ovšem nijak výjimečně krátkou) variantu.

Právě kožíšek je nejtypičtější a nejznámější znak plemene. Zajímavé je, že kadeřavost se u koťat objevuje po narození, krátce po tom ale mizí a vrací se až na prahu dospělosti v osmi až deseti měsících života. Srst je velmi jemná a svádí k hlazení.

Bohužel je k tomu potřeba říci, že jde o jednu z nejméně vhodných koček pro alergiky. Rozdíl mezi dvěma variantami vystihují američtí chovatelé, kteří říkají, že krátkosrstá varianta je jako plyšová hračka – a dlouhosrstá ještě plyšovější! Také se někdy dodává, že někteří jedinci vypadají skoro jako kočka v ovčím hávu.

Mazlivý společník

Vzhledově je to střední až velká kočka s pevnou stavbou těla, podpořenou navíc kulatou tváří. Celkově vzezření je tak spíše mohutné a podsadité – či roztomile kulaté, chcete-li. Také nohy působí spíše kratší, což je částečně dáno i srstí. Rozdíl oproti jiným plemenům rexů, která vypadají protáhle až někdy šlachovitě, tak není jen v srsti, ale i v celkovém vzezření. Obvykle váží tři až pět kilogramů.

Chovatelé a milovníci plemene rádi uvádí, že to co dělá selkirk rex oblíbeným mazlíčkem ale není neobvyklá srst. Podstata plemene prý spočívá v jeho skvělé duši. Je to milující, oddaný společník, který po celý život zůstává velmi hravý a veselý a prý netrpí na „kočičí namyšlenost“. Oblíbené činnosti pak vedle her zahrnují hlavně chování a mazlení na klíně. Jako společenské zvíře ale vcelku pochopitelně velmi špatně snáší samotu.

Kdyby byla koťata selkirk rex u nás dostupnější, pak by se dalo předpokládat, že bude pro svůj roztomilý vzhled a skvělou povahu patřit mezi mimořádně oblíbená plemena. Takto zůstává v našich končinách spíše vzácností s nádechem exotiky – ovšem kdo ví, co budoucnost těmto kučeravým mazlíčkům přinese. Potenciál k získávání si lidských srdcí mají veliký.