Plemeno peterbald vzniklo křížením donského sphynxe a orientální kočky v první polovině 90. let v Rusku. Prapředky dalších peterbaldů se stala čtveřice koťat z jednoho vrhu. V roce 1996 byl přijat standard plemene, na uznání si však petrbaldi museli počkat až do třetího tisíciletí. 

Kočka, která klame vzhledem 

Většina koček tohoto plemene je bezsrstá, některé však mívají srst - a to v různých podobách. Zatímco jedna kočka má osrstěný ocas, druhá ochlupené bříško, nu a jiná se pyšní bujnějším porostem, který může být i poměrně drsný na dotek.

Koťata se sice rodí se srstí, zhruba do dvou let však svůj porost poztrácí. 

Jsou to krásná, dobře osvalená, elegantní stvoření s výraznými rysy. A ačkoliv vypadají "ostře", realita je jiná. Tito mazlíčci mají totiž velice pohodovou, hravou povahu, vysokou inteligenci a silnou vazbu na svou rodinu. Dobře se snesou i s ostatními zvířaty domácnosti, ale pozor - patří k celkem hlasitým plemenům. To peterbaldi zdědili právě po orientálkách. 

Kočka peterbald je na péči celkem nenáročná. I přes absenci srsti není choulostivá, byť samozřejmě není rozumné vystavovat ji přílišnému chladu. Zároveň by se ale měla otužovat běžnou, pokojovou teplotou. Pozornější péči také vyžadují její uši a okolí očí, které je třeba často čistit. Nahatým petrbaldům občas připravte koupel. A v případě, že se kočka pohybuje na sluníčku, i ona potřebuje opalovací krém. 

A perlička na závěr? Někteří peterbaldi se rodí s vidoucíma, otevřenýma očima!