Načítání obsahu, prosím počkejte

Úchvatná kráska s krátkým ocáskem

Úchvatná kráska s krátkým ocáskem Japonský bobtail | zdroj: Profimedia.cz

Existují plemena koček, která zaujmou na první pohled tím, kterak se liší od "standardní" představy o kočce.

Ať už jsou to klapavé uši, podivně velká hlava nebo absence srsti. Jedním z těchto neobvykle vypadajících plemen jsou i plemena bobtail - kočky, která vypadají, jako by jim chyběla většina ocasu.

Ano, bobtail kočky se vyznačují především mimořádně krátkým ocasem. To je u běžných domácích koček dosti nezvyklé. Vždyť ocas je ozdobou kočky a jejím nástrojem komunikace – a kočky by dodaly, že také především základem elegance. Přesto se však nezdá, že by krátký ocásek bobtailům vadil. Navíc, za ošklivé bychom je také neoznačili.

Plemen bobtail existuje na světě více, asi nejznámější je bobtail americký a japonský. Nejsou nijak příbuzní, spojuje je jen jejich charakteristický rys. Geneticky je vlastně jejich krátkoocasost úplně odlišná - u amerického bobtailu jde o vlastnost dominantního genu získaného křížením, u japonského je to důsledek genu recesivního.

  3061878427_2645557768_b Americký bobtail | zdroj: torbakhopper@flickr.com

O americkém bobtailu se traduje, že vznikl křížením domácí kočky a amerického rysa červeného (anglicky bobcat), který má také charakteristicky krátký ocas. Ve skutečnosti jde o plemeno vyšlechtěné asi v 60. letech selektivním sledováním krátkoocasosti jako genetické vlastnosti. Proto také občas nastává situace, že se i dvěma běžným bobtail rodičům narodí kotě s klasicky dlouhou kočičí ozdobou.

To japonský bobtail je o poznání starší. Plemeno existuje asi již stovky let a v Japonsku se stalo součástí tradiční kultury. Máme zprávu o těchto kočkách od německého cestovatele již z roku 1701, podle tradice jsou ale na japonských ostrovech mnohem déle.

Americký bobtail má také charakteristicky podsaditý tvar těla s relativně krátkýma nohama. V USA jde o oblíbené plemeno také proto, že jeho stavba těla v kombinaci s krátkým ocáskem působí vlastně velmi roztomile. Mohou mít jakoukoliv barvu srsti, typická je ale pro ni jistá ježatost a vysoký výskyt žíhání - což zase americkému bobtailu dává poněkud divoký vzhled, který jako by na rysy přeci jen odkazoval.

Kočka jako talisman pro štěstí

To japonský bobtail je kočkou dlouhonohou a uhlazenou. I jeho srst může nabírat snad všech barev, nejvíce ceněná je ale kombinace s dominantní bílou a skvrnami hnědé a černé. Takové kočce se říká Mi-Ke, což se dá nejlépe přeložit jako "trojvlas".

Mi-Ke kočky jsou považovány za symbol štěstí a nositelky štěstěny. Typickou součástí tradiční japonské kultury jsou sošky Mi-Ke koček, které jednou packou kynou návštěvníkům domu či obchodu. Takové sošce se říká Maneki Neko, což znamená "zvoucí kočka" a v Japonsku je najdete snad v každé prodejně, na palubních deskách autobusů a podobně.

Co je oběma bobtail kočkám společné je živá, přátelská povaha a značná hravost. Jak jsme řekli, s krátkým ocáskem si hlavu evidentně nelámou a nosí jej s hrdostí kočkám vlastní. Ostatně, znáte kočky: už tak jsou si vědomé své výjimečnosti. Když jsou navíc něčím výjimečné i v rámci kočičí populace - třeba tím, že se netahají s těmi nudnými, dlouhými ocasy - musí to kočičí povaze jen vyhovovat.

Zdroje:  Vlastní

Nejnovější články