Načítání obsahu, prosím počkejte

Kopa chlupů s překrásnýma očima

Kopa chlupů s překrásnýma očima Perská kočka činčila je řádně chlupatá | Zdroj: Profimedia.cz

Perská kočka činčila je jednou ze záměrně vyšlechtěných variet perských koček. Jakou má tato kráska povahu? A kterému dalšímu plemenu dala základ?

První kočka tohoto typu byla vystavována v 90. letech 19. století ve Velké Británii. Jejím otcem, a otcem řady dalších koček, se stal perský kocour Silver Lambkin. Silver Lambikn byl tak důležitý a potentní, že když v roce 1906 ve věku zhruba 17 let zemřel, psaly o tom noviny nejen v Británii ale i v zahraničí! Perské činčily však v sobě zřejmě nesou i odkaz barmských koček.

Perské činčily si rychle získaly oblibu u milovníků koček, a to jak díky atraktivnímu vzhledu, tak i své povaze. Činčily jsou totiž velice klidné a tiché. Působí nezávisle, zároveň však ke svým blízkým mají hluboký vztah a rády leží u jejich nohou, po boku či v klíně. Nedělá jim ale problém strávit nějakou dobu doma o samotě. Rády si také pohrají, ať už samy nebo s člověkem. A dobře snesou i děti a další zvířata v domácnosti.

Pečujte o srst, vyplatí se to

Pro vizáž činčil jsou charakteristické krátké nohy, dobře osvalené tělo, krátký, velice huňatý ocas a především obrovské oči, velká kulatá hlava a dlouhá, krásná srst s hustou podsadou. Právě tato ozdoba vyžaduje dost péče. Pečlivé vyčesávání je na denním pořádku, výsledek však stojí za to. Činčila s dobře udržovanou srstí je totiž velká krasavice. Mívá ji stříbrnou s tmavšími či modrými zakončeními, některé je však zdobí také zlatavá srst. Pozoruhodné jsou i jejich smaragdové či modro-zelené oči.

Pozor však na to, jak činčilám servírujete jídlo! Činčily mají sice o něco delší nos než "obyčejné" perské kočky, jejich "obličej" jim přece jen leccos ztěžuje. Měly by tedy dostávat především měkké, kašovité menu, neboť si nabírají sousta jazykem. Potřebují také pravidelné čištění okolí nosu, k tomu však stačí obyčejná voda a jemný hadřík.

Sdílejí zdravotní problémy typické pro perské kočky - někdy mohou trpět například na dědičné polycystické onemocnění ledvin či progresivní atrofii sítnice. Je tedy důležité dbát na nákup kotěte u kvalitního prověřeného chovatele, který dědičná onemocnění sleduje, a kočky, u kterých testy prokáží problém, nenechá v chovu. Pokud se tedy pro toto plemeno rozhodnete, určitě se nezapomeňte dožadovat zdravotní dokumentace.

Až si mladou činčilu přinesete domů, kupte kočičí trávu, nebo kočce zřiďte bylinkovou zahrádku. Zvíře, které žije s takovou spoustou chlupů zelené na prevenci žaludečních potíží obzvlášť potřebuje a ocení.

A na závěr perlička - perské činčily se staly jedním ze zakladatelů kočičího plemene burmilla!

Zdroje:  vlastní