O to víc, pokud se u našeho exotického ptactva věnujeme nějakému výcviku, případně vzájemné socializaci. Papoušci přitom umí být velmi citliví tvorové, proto je potřeba při korekci nechtěného chování postupovat nenásilně.

I když se někdy náš opeřený mazlíček chová tak, že to v nás probouzí vztek, je potřeba mít na paměti několik základních zásad:

Nikdy nepoužívejme fyzické násilí. Papoušci mají vesměs velmi delikátní anatomii, fyzický útok navíc může vést k nezvratným psychickým problémům zvířete, které už k nám nenajde důvěru a bude agresi oplácet agresí.

Nepodléhejme zášti. Jak jsme uvedli, papoušci jsou při vší své inteligenci velmi citliví. Pokud dáme mazlíčkovi najevo svou nelibost, pak to má být lekce krátká a laskavá. Začneme-li k našemu zvířeti mít negativní přístup a emoce, papoušek to může vycítit, což jen vyvolá dlouhodobý stres.

Nikdy neohrožujte zdraví a pohodu zvířete. Tato rada by snad ani nemusela zaznít, přesto jsme se setkali s přístupem, kdy majitel v rámci výcviku „trestal“ svého opeřence omezením potravy. To není nic jiného, než týrání.

Jak tedy na nechtěné chování reagovat tak, aby se ho pták pokud možno zbavil? Člověku je přirozené dát najevo svou nelibost pořádně nahlas. Taková řeč těla ale může papouška mást – hlasité okřikování, doprovázené ještě třeba máváním rukama, by si totiž po papouščím způsobu mohl přečíst jako projev zájmu a nadšení.

Paradoxně bychom tak přirozenou lidskou reakcí mohli nechtěné chování ještě podpořit. Chtě nechtě tak při tréninku opeřence člověk trénuje i sám sebe, hlavně v trpělivosti a v promyšleném přístupu.

Doporučené postupy

Negativní chování prostě ignorujte. Papoušek funguje trochu jinak, než pes. Nebo dítě, řekněme si to otevřeně. Jestliže na „špatné“ chování zareagujeme tak, že ho dokážeme zcela přejít, můžeme docílit toho, že tento projev tak říkajíc vyvane. To proto, že bez náležité emotivní reakce papoušek může ztratit zájem o jeho opakování.

Buďte expresivní. Před křikem jsme sice varovali, jinak se ale nebojte gesty či výrazem tváře dát svou nespokojenost najevo. Klidně může chovatel i trochu přehrávat. Studie ukazují, že papoušci dobře vnímají výrazy lidské tváře i gesta, pokud si tedy důrazné zamračení se necháme jen jako negativní reakci na nechtěné chování, může jít o vhodný signál mazlíčkovi „takhle ne“. Případně si vyhradit za tímto účelem gesto, které důsledně nebudeme používat při ničem jiném – vztyčený ukazováček, napřažená dlaň a podobně.

Držte se mírného hlasu. Chovatel může mít nějaký výraz nebo frázi, stačí i samotná slova jako „dost“ nebo „stačí“. Důležité ale je, aby je papouškovi říkal sice trpělivě a důsledně, ale klidným hlasem. Případně je dobré mít tón, který je pouze kárající – například přejít na hluboce posazený hlas. Mnoho chovatelů má zkušenost, že tento postup je velmi efektivní – pták vnímá, že je něco jinak a zpozorní.

Vyjádřete svou nespokojenost tím, že papouška usadíte do klece nebo na bidýlko. Pokud pták provede něco, co se nám nelíbí, upozorníme ho na to tím, že přerušíme hru a přemístíte ho na určené místo. Po chvíli se můžeme ke hře či výcviku vrátit. Při opakování chování pak opakujeme reakci. Papoušci jsou chytří, mnozí velmi rychle pochopí, proč takto reagujeme.

Klíčem ke všemu je trpělivost, vytrvalost a důslednost. Každý papoušek je samozřejmě individualita, a zatímco někteří budou na korekci projevů reagovat velmi dobře, další mohou být náležitě tvrdohlaví. Právě trpělivost je to nejdůležitější. Pokud se papouščí chování nezmění ke chtěnému zázračně přes noc, nemělo by to znamenat, že bychom se měli vzdát.

Obecně také platí podobná zásada jako u výcviku psů: pozitivní výchova je lepší než negativní. Zvíře si nerozmazlíme. Naopak, vzájemnému vztahu a kladnému vnímání výcviku jenom pomůže, když špatné projevy budeme řešit klidně a ne dramaticky, zatímco ty kladné výrazně odměňovat pochvalou a pamlskem.

Jak jsme několikrát zopakovali, papoušci jsou velmi inteligentní tvorové s velkým potenciálem. Jejich výcvik může klást stejně náročné problémy, jako výcvik psů (samozřejmě, v rámci druhových specifik). Odměnou za trpělivost ale může být hluboké pouto k chápavému a milujícímu opeřenému kamarádovi, který nás může svými složitými projevy jen překvapovat a těšit.