Načítání obsahu, prosím počkejte

Chováme pískomily: Co nesmí v kleci chybět

Chováme pískomily: Co nesmí v kleci chybět Pískomil není solitér, potřebuje partu | zdroj: Guillaume1966@pixabay.com

Minule jsme si něco řekli o tom, co za zvířátko je vlastně pískomil, a kam ho ve zvířecí říši zařadit. Podívejme se nyní na to, co udělat, pokud se vám tento sympatický hlodavec zalíbil a rádi byste jej měli doma.

Předně je potřeba si ještě jednou naposledy rozmyslet, zda chceme pískomila. Je to tvor hravý a umí být přátelský, přesto se může stát, že se z něj v dospělosti stane spíše morous a na nějaké mazlení nebude pomyšlení. I u přítulných pískomilů ale počítejme spíše s aktivním hraním, než s klidným mazlením. Měli bychom mít na paměti, že jde o zvíře noční, a tak musíme počítat s tím, že jeho noční aktivity mohou být občas trochu hlučné. Zajímavé ovšem je, že velká část pískomilí komunikace je v ultrazvukovém spektru, takže je mimo slyšitelnost lidských uší.

Pískomil je mimořádně společenským tvorem. Jak jsme si řekli minule, v přírodě obývá polopouště a stepi, kde buduje složité soustavy chodeb a nor. V nich pobývají skupiny pískomilů s komplikovanou hierarchickou strukturou. Pořídit si takové zvířátko jako solitéra by se rovnalo týrání a je velmi pravděpodobné, že osamělý pískomil by žalem dlouho nepřežil. Vždy tedy pořizujme alespoň pár, ne-li početnější skupinu. Nejsou to velcí tvorové a nároky na prostor nemají vysoké, není tak problém mít pískomilů více.

Ideální je přímo od chovatele vzít skupinku stejnopohlavních sourozenců. Parta samic bude klidnější, ale i samci se – s příležitostnými konflikty – obvykle snesou. Asi je potřeba zdůraznit, že pořízení pískomila ve zverimexu je oproti tomu vždycky loterie a může vést k vytvoření skupiny, která bude buď plná konfliktů nepříbuzných zvířat, nebo se stane základem nechtěného, početného chovu.

Pořád máme co dělat s myšovitým hlodavcem, který nás může při nevhodné konfiguraci překvapit svým potenciálem k množení. Dobře si také rozmysleme velikost skupiny na začátku, protože již zaběhnutá parta velmi obtížné přijímá nového člena. Není to nemožné, ale chce to jistý chovatelský cit, abychom předešli zbytečným masakrům nováčků.

Připravte jim domov

Před pořízením samotných zvířátek musíme ještě zařídit jejich obydlí. Pískomilí klec by měla mít větší vrstvu podestýlky, aby se měli kde zahrabávat, doporučuje se tedy klec s vysokým dnem. Není vhodné akvárium, protože v něm není dobré proudění vzduchu. Uvádí se, že pro skupinu pískomilů by měly být rozměry alespoň 100 x 50 cm. Mají také rádi výhledy z výšky, nebojte se tak vyšších klecí.

Obydlí by mělo být vybaveno celou řadou prolézaček a hraček, pískomilové jsou opravdu aktivní tvorové – nebojte se tak do prostoru umístit větvičky, prolézačky, podlážky a patra, běhací kolečka a podobně. Schovávejte si ruličky od toaletního papíru – pískomilové je milují, ale likvidují závratným tempem. Při zabydlování mohou stavět hnízda, pak je dobré dát jim k dispozici různé hadříky, prodává se i speciální vata pro hlodavce.

Samotná podestýlka může být z hoblin či pilin. Pískomilové jsou věrní svému jménu, měli bychom jim proto přichystat větší nepřevrhnutelnou misku s jemným pískem, ve kterém se můžou „koupat“ a hrabat. S pískem se, pravda, pojí jedna méně populární vlastnost těchto zvířátek – rádi do své písečné koupele močí a zápach si pak nechávají pronikat do kožichu. Je to pro ně přirozené, pach naštěstí není nijak dramaticky pronikavý.

Příště si povíme něco o tom, co pískomil jí a jaké má nároky na hygienu.

Tagy:  hlodavci
Zdroje:  vlastní

Nejnovější články