Načítání obsahu, prosím počkejte

Český horský pes na svou slávu teprve čeká

Český horský pes na svou slávu teprve čeká Pár českého horského psa | zdroj: Wikimedia Commons

Český horský pes (oficiálně se užívá zkratka CHP) patří mezi nejmladší česká plemena. I když je svými chovateli bezmezně milován a má opravdu oddanou fanouškovskou základnu, zůstává plemenem v obecném povědomí spíše neznámým. Zkuste se s námi přesvědčit o tom, že je to škoda.

CHP vznikl v Československu zkřížením slovenského čuvače a křížence několika kanadských tažných plemen (někdy se uvádí jako hudsonský či kanadský sáňový pes). Cílem nebylo získat tažného psa, ale vyšlechtit všestranné, odolné plemeno, které by zvládalo práci v horách a bylo i přátelské jako společník.

Za počátek plemene se považuje rok 1977, kdy se narodila první štěňata v chovné stanici Třeboň-Kopeček v Třeboni. Štěňata vypadala velmi zajímavě, proto se za pomocí kynologů dospělo k rozhodnutí chov spustit.

Od čuvače získali psi adaptaci na naše horské podmínky, od kanadského psa zase vytrvalost, otužilost a schopnost učit se táhnout saně. Psi se zprvu testovali v Krkonoších a na Šumavě, v roce 1982 byla velké expedice do Tater a v roce 1989 dokonce do Sovětského svazu a za polární kruh.

Jak jsme uvedli, psi nebyli primárně šlechtění jako tažní, přesto dokázali práci ve spřežení obstát velmi dobře. Plemeno bylo v roce 1984 uznáno jako české národní, na plné mezinárodní uznání ještě čeká. Velký boom popularity zažil CHP v 90. letech, kdy byl značně žádaný (samozřejmě relativně, pořád šlo o plemeno okrajové).

Stále nepříliš známé plemeno

Dnes je ale pořád možné plemeno označit za v širším povědomí veřejnosti neznámé. Do současnosti je zapsáno cca 1500 odchovaných štěňat a existuje 13 generací od počátku chovu. Kvůli blízké příbuzenské plemenitbě, dané původem z jednoho zakladatelského páru, se u psů sleduje výskyt dysplazie kyčelních kloubů a případných dalších poruch. Péči o plemeno se věnuje Klub Českého horského psa.

Kohoutková výška psa činí 62–70 cm, váží asi 32–40 kg, fenka je o něco drobnější. Tělo má mírně obdélníkové, břicho lehce vtažené oproti hrudníku. Hlava a tvář má příjemné, přátelské vzezření, uši jsou svěšené. Ocas je v rovině zad, v klidu směřuje dolů, v pozoru vytváří oblouk nad zády.

Působí silně, ne však zavalitě. Typická je pro něj asi 10 cm dlouhá, hustá srst s tvrdšími chlupy. Obvyklé zbarvení je strakatá bílá, skvrny jsou hnědé či černé. Na zimu srst prorůstá bohatou spodní vrstvou, která psa v nepříznivých podmínkách velmi dobře chrání a tepelně izoluje.

Jak bylo záměrem chovatelů, CHP je příjemný, přátelský pes. Není agresivní, má rád děti, ostatní zvířata i psy. Není ani příliš dominantní – jde tedy o ideálního společníka. Má ale i hlídačské instinkty a dokáže bránit svou rodinu a domov proti vetřelcům.

Je velmi aktivní a hravý, což je ovšem spojeno s větší náročností na pohyb a s potřebou pevné ruky při výcviku. S ohledem na jeho povahu a původ potřebuje i dostatek prostoru, v městském bytě asi nebude nejšťastnější. Kromě dobrého společníka dnes slouží i jako lavinový pes a pracovní pes v horách.

Český horský pes tak představuje úspěšné národní plemeno s dobře založeným chovem, u kterého je nejvíce překvapující to, že se doposud nerozšířil více a není známější.

Zdroje:  Vlastní

Nejnovější články