Latinské jméno Psittacula derbiana, stejně jako anglické pojmenování Lord Derby’s parakeet, vzniklo na počest Edwarda Stanleyho, earla z Derby. Tento anglický šlechtic, mecenáš a milovník přírody měl obrovskou sbírku živých zvířat, sponzoroval přírodovědné výpravy a sám psal o biologii knihy. Naše pojmenování alexandr čínský zase odkazuje na místo původu papouška. 

Přesněji ve volné přírodě žije v oblastech indických států Arunáčalpradéš a Asám a v čínském Sečuánu, Jünanu a Tibetu. Jeho typickým biotopem jsou vlhké, stálezelené lesy v kopcovitých oblastech. Divoká populace prochází kvůli kácení velkých stromů hlubokou krizí – nedávno byla přesunut v Červené knize ohrožených druhů do kategorie „ohrožení“. Navíc stavu v přírodě neprospívá to, že obývá poměrně malé území.

V zajetí se ovšem množí dobře, a tak paradoxně nastává dvoukolejnost typická pro více druhů papoušků: Globálně alexandru čínskému vážnější hrozba vymírání nehrozí, jeho divoká populace je ale velmi křehká a situace se s ní bude spíše zhoršovat. 

Skvělý letec i šplhoun

Je to poměrně velký papoušek, který dorůstá až 50 cm, tělo působí spíše robustně. Základní zbarvení je šedozelené. Na hřbetu má peří zelené, prsa, břicho i spodní strana křídel je šedá či šedomodrá. Horní strana křídel a nohy bývají žlutozelené. Zajímavé vzezření mu dává černá linka peří mezi očima a také pod zobákem jako „bradka“. Mají dobře zřetelný pohlavní dimorfismus: sameček má horní polovinu zobáku zářivě oranžovožlutou, samička má zobák celý černý. 

Jak jsme řekli, nejsou to zrovna malí ptáci, proto se k jejich chovu doporučuje spíše dostatečně velká voliéra. Na jednoho jedince se udávají minimální rozměry 4 x 1 m při výšce 2 m. Alexandr je nejen výborný letec, ale také nadšený šplhoun, takže obydlí by se mělo přizpůsobit i těmto aktivitám. Díky svému původu je to dost odolný a otužilý pták. 

V přírodě se živí plody, bobulemi a semeny, někdy zalétá i do zahrad. V zajetí mu pak obvykle stačí krmné směsi pro velké papoušky, hojně doplňované zeleným krmením a ovocem. Také je potřeba dodat, že je to papoušek sociální – v divočině vytváří hejna až 50 jedinců, v zajetí je proto lepší chovat alexandry vždy v párech či malých skupinkách. Pokud se chovatel rozhodne pro solitéra, musí mu být dostatečně k dispozici a kamaráda mu takříkajíc nahradit. Jinak by začal papoušek chřadnout nudou a opuštěním.  

Trošku hlučnější papoušek

Díky své společenské povaze je to ale výborný mazlíček. Pokud si od mládí zvyká na lidi, má k nim přátelský vztah a svou inteligenci vkládá do složitých her a interakcí s chovatelem. Je také schopný se učit mluvit a imitovat zvuky kolem sebe. Je to velmi aktivní a čilý pták, pro někoho snad možná až moc hlučný – ovšem při stavbě voliéry se s hlukem ptáků obvykle počítá. Mnozí chovatelé mají tu zkušenost, že alexandr čínský rád pro zábavu hledá způsoby, jak konstrukci obydlí likvidovat, a proto proti němu neobstojí stavby dřevěné. 

Alexandr čínský není papoušek, kterého bychom zařadili do stejné kategorie jako andulky či korely. Na jeho chov by měli pomýšlet vážní zájemci (ne snad, že by andulka byla hračka, ke které je vhodné přistupovat lehkovážně), kteří mu jsou schopni poskytnou dostatek prostoru. Také se s ním obvykle nepotkáváme ve zverimexech, mezi chovateli je to ale jedna ze stálice burz a prodávaných mláďat.