Načítání obsahu, prosím počkejte

O chovu činčil: Jídelníček

O chovu činčil: Jídelníček zdroj: Benjamingross83@Pixabay.com

V minulé části jsme si řekli, odkud činčily pochází, jaká jsou drobná úskalí jejich chovu, a hlavně jsme láskyplně zkonstatovali, že jsou to mimořádně roztomilí tvorové. Také jsme si popsali jak činčilám zařídit bydlení, aby byly spokojené. Kromě příjemného útočiště ale ke spokojenosti mazlíčka patří i správná strava. Čím vlastně můžeme činčily krmit?

Činčily jsou hlodavci a jejich strava je v lecčem srovnatelná s krmením křečka či morčete. Také je lze ale srovnávat s králíky, kterým jsou vzdáleně podobné, ač králík sám hlodavec není. Naprostým základem činčilí stravy je tak dostatek sena a čisté vody. Seno by měla mít činčila k dispozici neustále v libovolném množství, přičemž je potřeba dbát o to, aby bylo čisté, suché a bezprašné. Nejkvalitnější sena jsou luční či horská s vysokým obsahem bylin a pestrostí travin.

Jelikož jde o hlodavce, lze mezi základní krmivo zařadit i vhodnou směs, případně kvalitní granule. Směsi můžou mazlíčka zaujmout pestrostí chutí, hrozí ale, že bude vybírat jen nejoblíbenější kousky a my budeme velkou část hmoty vyhazovat jako nesežranou. To částečně řeší granule nebo pelety, které jsou lisované ze sjednocené, mleté stravy.

Ať už se rozhodneme pro směsi nebo pro granule, obecně platí, že nejsou vhodné ty, které mají příliš vysoký obsah olejnatých semen, příliš mnoho kousků sušeného ovoce a podobně. Takové krmivo může sloužit jen jako doplňkové, pokud nechceme přivodit činčile obezitu a zdravotní problémy.

Kromě toho je vhodné stravu doplňovat v malé míře dalšími pochutinami. V případě zeleniny je jistější dávat sušenou, u čerstvé musíme mít jistotu, že nenadýmá, není zapařená, shnilá a podobně. Vhodný je salát nebo kousek mrkve. Ovoce obsahuje hodně cukru, jako příležitostný pamlsek ale poslouží dobře.

V době vegetační aktivity je dobré doplňovat jídelníček vhodnými bylinkami a rostlinami, činčily mají rády pampelišky, mátu, tymián, jitrocel a další jedlé byliny. V případě trhání v přírodě si ale dávejme dobrý pozor, ať si zvířátko něčím nechtěně neotrávíme. Opět platí, že nebezpečné jsou rostliny zapařené či plesnivé.

V obchodech se prodává velké množství různých dropsů a jiných pamlsků, trh je ale neuvěřitelně přesycen nevhodnými výrobky. Dávejte si pozor na takové, které obsahují cukr, jsou lepené vaječným bílkem či mají zvláštní obsah tuků. Pro zdraví činčil je vhodné vybírat jen přírodní, většinou obsahující zeleninu a trochu sušeného ovoce bez konzervantů a barviv.

Činčilám neustále dorůstají zuby, které potřebují obrušovat hryzáním. Nejvhodnější jsou za tímto účelem dobře vybrané větvičky, které nejenom že slouží k hryzání, ale můžou činčilám i chutnat a obsahovat i zdravé látky. S vhodnými dřevinami ovšem opatrně – vždy si najděme, zda nemají nebezpečné složení, jedovatých je totiž v přírodě překvapivě mnoho.

Obecně jsou bezpečné větve ovocných stromů (ale pozor, ořešák ne!), břízy, lísky, topolu a podobně. Pro zažívání není překvapivě vhodný bez černý, dub či šeřík, vyloženě jedovaté jsou pak túje, tisy, akáty, zlatý déšť, rododendrony a další.

V případě potřeby jde jídelníček doplnit minerální kostkou, při nemocích po poradě s veterinářem i vitamínovými doplňky.

Ještě na závěr zdůrazněme, že vodu musí mít činčily vždy k dispozici a často měněnou. Zopakujme ale, co zaznělo minule: činčila se nesmí namočit. Její hustý kožíšek by při promáčení usychal neúměrně dlouho a hrozily by tak nemoci a plísně, navíc i vzniklý stres z nepohody by se těžce podepsal na zdraví zvířete. Vodu proto těmto huňatým mazlíčkům vždy podáváme z napáječky a nikdy ne z misky.

Zdroje:  Vlastní

Nejnovější články