Řada koček cestování autem nesnáší. Je to do značné míry dáno tím, že oproti psům se většinou autem svezou jen k veterináři, a tak jej nemají spojené s pozitivními emocemi. Existují i výjimky, ale jsou to přeci jen častěji psi, kteří se autem vozí i do psích parků a na výlety v přírodě.

Zmínka o veterináři není náhodná: je dost dobře možné, že právě asociace auta a veterináře je u řady kočičích jedinců zdrojem největšího stresu. Na vině ale mohou být i další faktory, jako změna prostředí, nepříjemné zvuky, nemožnost se volně pohybovat a podobně. Cestou k odbourání stresu je vytvoření jisté rutiny, která pomůže kočce se uvolnit.

Zvykejte kočku na přenosku

První krok je nechávat přepravku někde v bytě otevřenou tak, aby se s ní mohla kočka seznámit a přijmout ji za svou. Pomoci si můžeme tím, že dovnitř umístíme pohodlnou deku a třeba i oblíbenou hračku nebo pochoutku. Rozhodně ale tento postup nevyužívejte k tomu, abyste zvíře jednorázově do přepravky nalákali a lapili jej tam. Nechte kočce její tempo, aby poznala, že je přepravka neškodná. Někdy můžeme zjistit, že zvíře není schopné překonat strach, který má s bedničkou spojený – pak je možné zkusit ji například postříkat sprejem z šanty.

Další krok je zavřít kočku v přepravce tak, jako bychom se chystali k jízdě autem. K tomu přistoupíme tehdy, když máme pocit, že už se necítí nervózní a chodí dovnitř celkem s klidem. Když kočku zavřeme poprvé, poponeseme ji kousek po bytě, abychom ji za chvíli pustili a nabídli jí pamlsek. Jde o snahu vytvořit pozitivní asociaci spojenou s cestou v bedničce. Délku pobytu uvnitř postupně prodlužujeme. Pokud vidíme, že zvíře uvnitř přepravky přestává být nervózní, je na čase jej vzít do auta.

Zprvu ale jen vezmeme přepravku z bytu do auta, nikam ale nejedeme. Podobně jako jsme prodlužovali pobyt v bedničce v bytě, měli bychom teď zařadit nejprve krátké pojížďky kolem domu, opět ukončené odměnou. Pokud kočka začne v autě hlasitě naříkat a propadat úzkosti, nejspíš jsme celý postup uspěchali.

Myslete na přestávky

Zvláštní přípravu si vyžádá delší, několikahodinová cesta. Kočku bychom měli dopředu vybavit pohodlným obojkem s identifikací (případně čipem), pokud by se jí náhodou podařilo někde utéci. Noc před cestou by měla kočka strávit v menší místnosti s přepravkou, vodou, jídlem i záchodkem – tak aby měla pohodlí, a zároveň ráno neměla moc jiných možností, než nastoupit do přepravky. Některé jedince navíc může malá místnost připravit na pobyt v interiéru auta.

Pro cestu delší než dvě či tři hodiny je potřeba pro zvíře počítat s přestávkou. V autě by měla být nachystaná miska na vodu i stravu, krmení a ideálně i přenosný kočičí záchodek. V pravidelných intervalech kolem dvou nebo tří hodin času bychom tedy měli zastavit a umožnit kočce si odpočinout, najíst a napít a vykonat potřebu v klidu.

Je potřeba počítat s tím, že snaha naučit kočku jezdit bez problémů autem je časově náročná – a hlavně ne vždy korunovaná úspěchem. Někteří jedinci se nikdy nenaučí v autě uvolnit a pak nastává otázka, jak moc silným stresem kočka při cestování trpí. Řada chovatelů se brání používání uklidňujících látek či medikamentů, ale na trhu existují a jsou situace, kdy je pro kočku milosrdnější něco takového aplikovat, než ji nechat několik hodin trpět úzkostí v přepravce. Ideální je samozřejmě každé takové „silové“ řešení konzultovat s veterinářem.

Součástí cestování je pak i příjezd na místo. Když kočku bereme na nové místo, například na dovolenou, měla by mít možnost seznámit se s neznámou lokalitou postupně. Je to velmi podobné radám v souvislosti s příchodem nové kočky do bytu. Kočce postupně zpřístupňujeme větší plochy nové lokality a necháváme jí vlastní tempo pro to, aby neznámé teritorium poznala. I to je důležité pro další cestování autem – aby pozitivní asociace byla završena i kladnou zkušeností na konci.