Nejčastějším typem zraněním kolene je popraskání vazů, odborníci jej u psů přirovnávají k lidskému syndromu ACL – prasknutí předního křížového vazu. Takové poranění se velmi často objevuje u psů cvičících různě agility sporty, stejně tak se ale může přihodit i mazlíčkům při nešťastném zakopnutí v běhu či při špatném doskoku po chytání míčku. 

Výzkum vědeckého týmu veterinářů z Washingtonské státní univerzity se zaměřil na psí sportovce, neboť jde o dobře sledovatelnou skupinu, u které se navíc zdravotní stav detailně monitoruje. V rámci studie proto bylo zhodnoceno 1262 psů provozujících zmiňované psí agility soutěže. Ukázalo se při tom, že riziko zranění ovlivňuje jak cvičení, tak do jisté míry velikost a postava psa. 

Základ je v jádru

Je potřeba si upřesnit, co se má na mysli termínem „svaly jádra“. V podstatě jde o vnitřní svaly trupu, které pomáhají koordinovat a stabilizovat oblasti pánve a páteře, mají tedy velký vliv i na končetiny. Kulturista by možná pro lidskou anatomii řekl, že jsou to poměrně hluboké uložená „lana“, která drží naše tělo napnuté správným způsobem. V lidské kulturistice je posilování jádra důležitým prvkem, v podstatě základ všech dalších cvičení. Nová studie ale ukazuje, že úplně stejně můžeme chápat i význam těchto svalů pro anatomii psí. 

Ze zkoumané skupiny 1262 psů utrpělo 260 jedinců někdy v minulosti přetržení kolenních vazů. Při zhodnocení cvičebních technik se ukázalo, že u zraněných jedinců nejspíše nebyly jádrové svaly dostatečně procvičovány. V podstatě se paradoxně ukázalo, že psi cvičící aktivněji a pravidelněji agility, měli menší výskyt zranění kolen.

Právě psí agility, zaměřené na obratnost, patří mezi cvičení, které mohou jádrové svaly dobře posilovat. K tomu se pojí i další sporty oblíbené ve Spojených státech – hledání cvičné pachové stopy či „barn hunt“, pátrání po atrapě škůdce v členitém terénu napodobujícím stodolu plnou balíků slámy. Jádrové svaly zkrátka psům posilují všechny aktivity, kde zapojují pružnost celého těla a obratnost. Oproti tomu prudké nasazení nedostatečně cvičených psů k běhání a skákání riziko zranění kolene zvyšovalo. 

Větší a těžší plemena jsou na tom hůř

Autoři studie dodávají, že se jim vedle hlavní statistiky potvrdily i starší předpoklady, vycházející z jiných prací. Větší problémy mívají nepřekvapivě psi těžcí, případně zástupci některých konkrétních plemen. Vyšší pravděpodobnost praskání kolenních vazů měli třeba labradoři, výrazně hůř pak dopadli například rotvajleři. Může to být podle práce způsobeno tím, že větší plemena při agility trénincích mají o něco horší rovnováhu (vyrovnanou ale silou těla), proto se jim jádrové svaly neprocvičují tak dobře. Potvrdil se také obecně uznávaný rizikový faktor mezi psími cvičiteli: fenky kastrované před prvním rokem života mají sklony k častějším zraněním nohou. To je pravděpodobně dáno hormonálními změnami v těle.  

Badatelský tým sám uvádí, že jejich výzkum snižuje nejistotu v některých otázkách správného psího cvičení, rozhodně ale nepřináší jasné a definitivní odpovědi. Otevírá ale dveře dalším podobným výzkumům, které dokážou propojovat statistické sledování zdraví psích atletů s biomechanickým fungováním těla. Pokud bylo možné takový detailní přístup rozpracovat u lidských sportovců, u našich čtyřnohých přátel by to měla být jen otázka času.