Této otázce se věnuje případová studie publikovaná v magazínu Topics in Companion Animal Medicine. Ta popisuje, kterak ve Spojených státech proběhl první program úspěšně terapie „hormonální obnovy“ u psa trpícího několika poruchami pravděpodobně souvisejícími s kastrací.

Kastrace a sterilizace je u psů v zásadě prospěšným krokem. Je samozřejmě nevratná, takže musíme mít naprostou jistotu, že neplánujeme chov. Pokud tomu ale tak je, pak kastrování snižuje rizika některých druhů rakovin, u fen zastavuje problémy spojené s háráním a falešnou březostí. Někdy se mírně mění povaha směrem k mírnější, navíc v období říje dovedou být někteří psi neuvěřitelně vynalézaví při pokusech o útěk či naopak při snaze dostat se k vaší fence. Útulky jsou plné štěňat z nechtěného krytí a tato rovina je při kastraci akcentována možná nejvíce.

Negativa se najdou

Na negativa se upozorňovalo i dříve, v některých nových výzkumech se ale zdůrazňují o něco více. Samotný zákrok není nebezpečný a při správném provedení se dobře hojí. Problém je ale v tom, že při něm dochází k odstranění varlat u psů a obvykle vaječníků či části dělohy u fen, případně k jejich „vypnutí“ chemickou cestou.

Tyto orgány ale kromě reprodukce zajišťují i funkci žláz produkujících rozličné hormony – a právě jejich nerovnováha v těle se může stát velkým problémem. U mazlíčků může vést k obezitě, inkontinenci, imunitním chorobám, nemocím svalů či kostí, vzácně i k poruchám chování a vnímání.

Výskyt těchto obtíží je statisticky nižší, než například výskyt rakovin vaječníků a dělohy u fen. Přesto se objevovat mohou – proto vědecký tým z Oregonské státní univerzity hledal cestu, jak obtíže spojené s kastrací minimalizovat, a přitom sám zákrok mohl být proveden.

Toby z útulku

Nová studie představuje případ psa Tobyho, křížence pocházejícího z útulku. Ten se do nové rodiny dostal v sedmi měsících věku, přičemž ale v USA platí pravidlo, že psi opouštějící útulek bývají kastrovaní. Brání se tak nekontrolovatelnému množení mazlíčků, jelikož se nepředpokládá, že by psi z útulku sloužili k zakládání chovu.

Toby je příklad psa, na kterém se zákrok podepsal výrazněji, než bývá obvyklé. Zprvu šlo o psa působícího jako aktivní, zdravý a společenský tvor, během několika měsíců po opuštění útulku – a tedy po kastraci – se u něj ale objevily problémy s pohybem, rychlý nárůst tělesné hmotnosti a dříve nepozorovaný strach z cizích lidí.

Léčba kupících se problémů se táhla tři roky, přičemž kombinace obvyklých léků na bolest a pro lepší funkci kloubů, diety a psích antidepresiv sice obtíže tlumila, ale nezahnala. Ve čtyřech letech věku už pes v podstatě nebyl schopen chodit na procházky kvůli záchvatům úzkosti a jeho obtíže s pohybem jen podtrhovaly neklesající hmotnost.

Majitelé ale na své zvíře nezanevřeli jako na „špatnou volbu z útulku“. Naopak se dozvěděli, že všechny obtíže mohou mít společného jmenovatele – hormonální nerovnováhu po kastraci – a jelikož jim Toby přirostl k srdci, pokusili se o jiný přístup k léčbě.

Hormonální terapie

Ve spolupráci s dr. Michelle Kutzlerovou, jednou z autorek publikované studie, se rozhodli podstoupit experimentální léčbu hormonální terapií. Výsledky ukazovaly, že Toby má extrémně nízkou hladinu testosteronu, a naopak až trojnásobek běžného množství tzv. luteinizačního hormonu (LH). Tedy stav, který byl už dříve v souvislosti s kastracemi popsán.

Toby proto začal dostávat pravidelné dávky testosteronu, přičemž vědci ve studii zdůrazňují pozitivní přístup majitelů psa. Díky jejich obětavosti a psychologické práci zvíře netrpělo při terapiích úzkostmi a dobře je přijímalo. Po třech měsících byl pozorovatelný výsledek, kdy Tobymu znatelně přibylo chybějící svalové hmoty, což začalo odbourávat kulhání a obecně zlepšilo pohyblivost.

Také bylo podle majitelů možné pozorovat v celkovém chování úbytek záchvatů úzkosti a strachu. Zprvu se nedařilo srovnat hladinu LH hormonu, tomu ale pomohlo zavedení tělíska uvolňující regulující hormon.

Lepší hybnost i psychika

Po skončení hormonální terapie se Tobymu napravila pohyblivost. Přestal trpět přejídáním a srovnala se mu celková tělesná hmotnost, znatelné bylo i zlepšení psychické. Studie uvádí výpověď majitele, který popisuje, kterak je po letech se svým milovaným psíkem opět schopný chodit na procházky, kde zvíře bez problémů běhá, skáče a reaguje normálně na ostatní psy.

Ještě několik měsíců po skončení terapie byl sledován zdravotní stav Tobyho, přičemž nebyly nalezeny žádné vedlejší účinky či nechtěné projevy. Autoři studii uzavírají s tím, že efektivní účinek hormonální terapie výrazně předčil jejich očekávání.

Pokud budeme souhlasit s názorem těch odborníků, kteří říkají, že kastrování mazlíčků je vhodné a potřebné, pak studie představuje velmi nadějnou cestu, jak minimalizovat nechtěné následky. Samozřejmě platí, že výsledky jednoho psa nejde vztáhnout na celý druh. Případně je přenést i na další zvířata – výhody a nevýhody kastrování jsou například závažným tématem i pro chovatele koček. Autoři studie jsou ale na základě pozorovaných výsledků velmi optimističtí a věří, že další výzkum jejich závěry vhodnosti hormonálních terapií jen podpoří.