Tým badatelů z americké univerzity v Illinois vysvětluje svůj zájem tím, že zkoumání zažívání domácích mazlíčků je jistě důležité. Vypovídá ale pouze o úzké výseči psí populace asi stejným způsobem, jako zkoumání zažívání městského amerického člověka vypovídá jen málo o mikroflóře lidského rodu jako takového.

Pro co nejširší rozptyl dat vědci volili vzorky z celého světa a navíc z různých prostředí. Zabývali se tak studiem exkrementů psů-domácích mazlíčků z Jihoafrické republiky, psů z ulic a útulků Indie a také venkovských psů v Laosu. Vzorky sbíral na speciální karty, které obsahují chemikálie konzervující DNA, což později umožnilo detailní analyzování a sekvenování.

Pestrá strava

Kelly Swansonová, jedna z vedoucích výzkumu, upozornila, že většina dřívějších studií psích mikrobů vznikala v prostředí veterinárních ordinací USA nebo Evropy. Šlo tedy o psy, kteří žijí v domácnostech, bývají obvykle očkovaní a živí se z větší části zpracovanou, vyrobenou potravou. Zvířata z nové studie oproti tomu vesměs přebývají venku a jejich potrava je velmi pestrá a tak trochu nevyvážená.

To se ostatně ukázalo při analýzách, kdy se jednotlivé skupiny psů lišily už podle krmení. Ti v indických útulcích žili hlavně z čočky, jogurtu a nějakého druhu psího žrádla. Toulaví psi byli závislí na různých lidských zbytcích, psi ve vesnicích Laosu pro změnu žrali hlavně zemědělskou produkci, včetně kukuřice, bambusu, rýže a ryb z řeky. Jihoafričtí domácí psi pak byli krmeni podobně jako evropští, tedy hlavně pomocí granulí a konzerv.

Zažívání funguje stejně

Asi nejzajímavější na tom ale bylo, že ačkoliv každá z oněch geograficky velmi vzdálených skupin psů měla zásadně odlišné složení střevní mikroflóry, přesto jejich zažívací soustavy fungovaly stejně. Tedy přítomní mikrobi se dost lišili v závislosti na potravě, fungovali ale vždy stejně.

Badatelé se také snažili o srovnání mikrobiomu zkoumaných s dochovanými vzorky zkamenělých exkrementů. Povedlo se jim to jen částečně, přesto se zdá, že intuitivní předpoklad bude správný: mikroflóra psů z Laosu, kteří žijí venku a mají poměrně pestrý jídelníček s velkým podílem rostlinné stravy, se nejspíše podobá mikroflóře psů pravěkých.

Další bádání tímto směrem může přinést poznatky, jak změna životního stylu a průmyslová revoluce proměnila i organismy psů a jak moc jsou tito naši společníci přizpůsobiví změnám životního prostředí lidí. Autoři studie by také rádi prolnuli svou práci s nějakým dalším výzkumem mikrobů v lidských střevech, aby bylo jasné, jak moc rozdíly v lidské populaci kopírují trendy v té psí.

Publikovaná práce je spíše dílčím kamínkem širší mozaiky, kterou chtějí autoři dále rozvíjet. Jedno je ale jisté: můžeme se tak trochu „ofrňovat“ nad studiem psích exkrementů. K tématu vývoje a změn života našich nejlepších přátel je ale takový dobře prozkoumaný exkrement doslova otevřenou knihou plnou informací.